outdooring.cz / Outdoor články / Srub na Aljašce 3. část: Život ve srubu

Doporučujeme:

Srub na Aljašce 3. část: Život ve srubu

Je 2. prosince a já trávím svůj první den ve srubu! Ještě sice zdaleka není hotový, ale již se v něm dá bydlet. Venku je -45 °C a já jsem schopen ho vytopit na teplotu asi o 30 stupňů vyšší. Vevnitř mám tedy asi -15 °C. Nicméně, když vejdu zvenčí dovnitř, je to příjemný pocit tepla.

srubnaaljasce31

Kdyby jste ho nepoznali, tak ten na té fotce, to jsem já.

Bydlím ve srubu a při tom pokračuji ve stavbě. Ucpávám mechem různé díry, utěsňuji dveře a srub se stává stále teplejším. Hned po tom, co vyrobím podlahu podkroví, se stěhuji nahoru a spím přímo nad kamny. Už jsem skoro zapomněl jaké to je, spát v teple. Další věc, na které pracuji, je stůl. Jeho výrobu dokončuji 23. prosince a tak mám pro sebe senzační vánoční dárek. Je to úžasné, mít najednou rovnou pracovní plochu. Na stůl hned umísťuji malý vánoční stromeček. Na štědrý večer pod ním zapaluji svíčku a při jejím svitu jím slavnostní večeři, smaženého lososa.

Po více než třech měsících sezení na špalku mi začíná chybět nějaké sedátko, kde bych si mohl opřít svá bolavá záda. A tak si vyrábím židli s opěradlem. Teď už mi opravdu nic nechybí. To je najednou luxus, mám teplé místo na spaní, stůl a židli! Po ničem víc již netoužím.

Zjišťuji, že mi dochází zásoby lososa. Je čas začít lovit. Beru pušku a vyrážím na celodenní výpravu, ale nevidím jediné zvířátko. Když to za pár dní říkám Billovi, zavtipkuje a zamumlá něco jako, že zvířátka jsou narozdíl ode mě chytrá a když je takováhle zima, nevylézají ven. Ještě zkouším lovit několikrát, ale vždy se stejným výsledkem. A tak začínám klást pasti s nadějí, že chytím nějakého zajíce. Ale ani v tom se mi nevede. Pomalu ujídám z kusu losího masa, které jsem dostal od jednoho lovce, kamaráda Billa. Schovával jsem ho pro případ nouze.

srubnaaljasce32

Lososi došli, musím začít lovit.

Asi po dvou týdnech neúspěchu s lovem se najednou trochu oteplí a sem tam se objeví nějaká veverka. Z nouze dvě zastřelím a sním. Moc masa na nich není, ale jsem vděčný i za to málo. Potom najednou narážím na losici s mládětem. Hlavou mi bleskne myšlenka na to, jakou spoustu masa bych najednou mohl mít. Ale vím, že losí populace je zde nyní nižší, a tak je nechávám na pokoji a dál zkouším ulovit nějakého zajíce. Za nedlouho konečně chytám do pasti prvního a pak ještě několik dalších. Zabíjím ta nevinná zvířátka opravdu nerad, ale je to součást přežívání v divočině.

Spokojeně si bydlím ve srubu, dělám různé stavební úpravy, spravuji opotřebované vybavení, chodím na lov, udržuji pasti, připravuji dříví na topení a občas večer si při svitu petrolejové lampy čtu. Chybí mi zde nějaký společník, ale jinak se mi tu děsně líbí.

Začátkem března se u mě ve srubu zastavuje můj kamarád Willie, se kterým jsem se seznámil již před třemi lety v národním parku Denali. On občas jezdí na sněžném skútru na svoji chajdu v divočině. Nachází se v té samé oblasti, kde já mám srub, ale je ještě dalších patnáct kilometrů dál od silnice. A tak mě nabírá a jedeme na víkend k němu do chajdy. Další víkend se k nám připojují Willieho kamarádi na jejich skútrech a vyrážíme znovu. Jsem rád, že jsem po mnoha měsících samoty opět v kontaktu s lidmi a také uvítávám možnost vyzkoušet trochu moderní aljašské zábavy.

Na Aljašku přichází jaro. Sluníčko opět vystupuje vysoko nad obzor a nádherně ozařuje zasněženou krajinu. S jarní náladou trávím poslední měsíc ve svém srubu. Mimo výprav s kamarády na sněžných skútrech podnikám také sám několik pěších výletů na sněžnicích.

Je začátek dubna a můj pobyt v divočině je u konce. Smutně se loučím se srubem a opouštím tuto divokou oblast, která po dobu půl roku byla mým domovem. Ještě než odlétám domů, se však zastavuji u přátel, kteří bydlí u národního parku Denali. Kromě několika pěších výprav do hor podnikáme také jeden výlet se psím spřežením. Je to senzační zážitek, cestovat tímto tichým dopravním prostředkem po zasněžené aljašské krajině.

srubnaaljasce33

Srub vevnitř.

Můj pobyt na dalekém severu je u konce. Sedím v letadle, které nabírá rychlost a za chvíli se vznáší vysoko nad zemí. Z okénka dlouho pozoruji ty nádherné zasněžené hory, až mi úplně zmizí z pohledu. Loučím se s Aljaškou.

Úvahy závěrem

Trávil jsem v divočině krásného půl roku. Chyběl mi sice nějaký společník, ale jinak jsem se cítil výborně. Neměl jsem jediný špatný den. Svědčila mi každodenní všestranná aktivita a překonávání problémů. Život ve srubu mě bavil, avšak ke konci mi začalo chybět nějaké zpestření. Pobyt v divočině se stal trochu monotónní. Velmi jsem například uvítal, když jsem se mohl účastnit výprav na sněžném skútru. Také jsem si uvědomoval, jakým úžasným pomocníkem byla například motorová pila, čelová baterka a nebo za deštivých podzimních dnů gore-texová bunda. Bez těchto výdobytků civilizace by se z příjemného pobytu v divočině stalo nesnesitelné utrpení.

Můj půlroční pobyt v divočině mě tedy dovedl k závěru, že civilizační prostředky jsou pro nás prospěšné, pokud je používáme citlivě a v rozumné míře - pokud je používáme tak, abychom nepropadli jejich pohodlí a abychom nezničili životní prostředí nám ani budoucím generacím.

Text a foto: Tomáš Maršík

MB.horolezci.cz Horolezecký klub Mladá Boleslav

srubnaaljasce34

Čtení při petrolejce.

srubnaaljasce35

Až jaro na Aljašku...

srubnaaljasce36

Jarní Aljaška.

srubnaaljasce37

To se to cestuje...

srubnaaljasce38

Polární záře.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.