outdooring.cz / Outdoor články / Srub na Aljašce 2. část: Stavba srubu

Doporučujeme:

Srub na Aljašce 2. část: Stavba srubu

Když jsem byl na Aljašce poprvé před třemi lety, seznámil jsem se s Billem, člověkem, který žije v divočině severně od národního parku Denali. Jeho pozemek je téměř kilometr krát kilometr, nachází se přibližně sedm kilometrů od silnice a vede k němu krkolomná cesta. Má na něm malou farmu a políčka, ale velká část pozemku je pokryta tím naprosto původním lesem. Když jsme se později blíže spřátelili a Bill se dozvěděl o mém dětském snu, suše prohodil: „No tak si ten srub klidně postav na mém pozemku.“ A tak jsem ho vzal za slovo.

srubnaaljasce21

Kde budeme stavět?

Je 17.září roku 2003 a já se prodírám hustým lesem. Hledám vhodné místo pro stavění srubu. Zde! To je přesně ono! Krásný palouček s mírně vyvýšeným místem na jeho severní straně. Lepší místo jsem snad nemohl najít. Doráží ke mě Darren a je z tohoto místa stejně nadšený jako já.

Stavíme dva malé stany na spaní a jeden velký, který slouží jako skladiště, kuchyň a jídelna zároveň. Další důležitá konstrukce je naše spižírna. Pro tyto účely vyrábíme z malých klád jednoduchou boudu umístěnou na vysokých kůlech, aby se k ní nedostali medvědi ani žádná jiná zvířata. V té potom skladujeme nejen jídlo, ale také nádobí a hygienické potřeby. Tábořiště máme zřízené a dáváme se do vlastní stavby srubu. Používáme převážně přírodní materiály. Základním prvkem jsou klády, spáry mezi nimi utěsňujeme mechem, střecha bude drnová. Povolili jsme si také některé umělé prostředky, mezi ně patří například hřebíky a kamna. Zima je na blízku a tak se snižujeme k tomu, že si na pomoc bereme motorovou pilu, vedle ní používáme jen samé ruční nástroje. Práce nám jde rychle od ruky. Darren je nejen výborný kamarád, ale také úžasný pomocník.

Neustále se ochlazuje a v noci už docela slušně mrzne. Ale naštěstí se nám sem povedlo dokutálet jednoho velkého kamaráda, který se teď stará o naše teplo. Tím kamarádem jsou totiž naše kamna. Nejen, že na nich vaříme a hřejeme se u nich, ale také na nich rozehříváme zmrzlý mech, který potřebujeme pro spárování.

srubnaaljasce22

Pohled ze „spižírny“. To nám to jde hezky od ruky...

Pomalu nám ubývají zásoby lososů. Sice ještě chvilku vydrží, ale nechceme si nechat ujít poslední příležitost získat toto výborné maso a tak vyrážíme rybařit ještě jednou. Dostáváme slušný úlovek, ale je pěkná zima, voda je ledová a já nabírám svoji první nepříjemnou zkušenost s mrazem. Omrzají mi konečky prstů a já v nich ztrácím cit. To ještě netuším, že bude trvat dva měsíce, než se mi do nich cit vrátí zpátky.

Je konec října a Darrenův pobyt v divočině končí. S Darrenem mě opouští i počasí, které bylo ideální na stavbu srubu. Nejen, že jsem tu najednou sám na ty těžké klády, ale zároveň zažívám podmínky, které všechno ještě více zpomalují. Nejprve sněží. Pak několik dnů prší, ale zároveň mrzne a všechno je najednou pokryté vrstvou ledu. Potom zase sněží.

Zbývá mi postavit štíty a udělat střechu. Nyní, když je potřeba dostat ty klády opravdu vysoko, jsem tu sám a není nikdo, kdo by mi pomohl. Pomocí lan a obrovského úsilí však nakonec úspěšně tahám ty těžké klády nahoru.

srubnaaljasce23

Darren si kamna zamiloval.

Můj stan postupně zapadá sněhem, až se z něj stává iglú. Mrzne stále více a více. Nejnižší teplota, kterou při tomto zimním stanování zažívám, je –42 °C. Nejpříjemnější část dne v těchto mrazech je noc, protože mám opravdu dobrý spacák (přesněji tři spacáky v sobě). Tu však střídá část nejméně příjemná a to je ráno, kdy z toho vyhřátého spacáku musím vylézt. Hned mi rychle prokřehnou ruce, když na sebe oblékám to promrzlé oblečení, a tak jsem nucen do spacáku zase zalézt a ohřát se. Toto se opakuje několikrát, než na sebe navléknu všechny potřebné vrstvy. Ve finále na sobě mám tričko, svetr, tři fleecové bundy, péřovou bundu a navrch ještě plátěnou bundu. Když téměř po hodině úsilí jsem konečně oblečený, zaběhám si, abych se trochu zahřál a rychle se nasnídám. Než začnu jíst, musím si však ohřát lžíci. K tomuto postupu mě dovedla jedna z předchozích zkušeností, při které jsem si trochu poranil ret, když mě k němu lžíce přimrzla.

Vlastní stavba srubu jde pomalu, protože trávím hodně času aktivitami, které mě uchrání před omrzlinami. Když mě začnou mrznout ruce, nechám práce a intenzívně kroužím pažemi, abych je prokrvil až po konečky prstů. Když mě začnou mrznout nohy, jdu si prostě na chvíli zaběhat. Mimo to také musím připravovat dříví do kamen. Jednou z mála výhod příchozí zimy je to, že už s sebou nemusím nosit pušku, protože medvědi již šli spát.

Nezbývá mi nic jiného, než pokračovat ve stavbě. Vím, že bude mrznout ještě více a že se zkrátka již brzy musím nastěhovat do srubu. Je konec listopadu a já dodělávám střechu. Potom vyrábím dveře, nasazuji je a ... stěhuji se ze stanu do srubu!!! Nemůžu věřit, že to mám tak perfektně načasované, hned první noc klesá venkovní teplota na –48 °C!

Text a foto: Tomáš Maršík

MB.horolezci.cz Horolezecký klub Mladá Boleslav

srubnaaljasce24

"Ty klády jsou ale těžký..."

srubnaaljasce25

Pohled ze střechy srubu.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.