outdooring.cz / Outdoor články / Nejhezčí túry světa

Doporučujeme:

Nejhezčí túry světa

Jan Hocek je cestovatel, fotograf a své reportáže z cest publikuje v mnoha časopisech. V následujícím rozhovoru jsme se ho ptali zejména na jeho novou knihu.

nejhezci-tury-sveta1

Jan Hocek

Nedávno vyšla Vaše kniha Nejhezčí túry světa. Komu je určena?

Chtěl bych, aby kniha především inspirovala. Celou dobu, kdy jsem na knize pracoval – tedy když jsem „prošlapával“ jednotlivé túry, fotil přírodu i psal texty – jsem myslel na to, jak tu krásu kolem co nejlépe přiblížit čtenáři. To se myslím, díky velkému množství barevných fotografií také povedlo. Kniha není průvodce, je spíše nabitá zážitky a zprostředkovává můj pohled na svět. Přesto ti, které by nějaká z 19-ti popisovaných túr zaujala, v ní najdou dvoustranu s potřebnými informacemi, praktickými radami, podrobnou mapkou a výškovým profilem.

Většina čtenářů se sice na tolik míst nedostane, ale to podle mě není rozhodující. Byl bych velice rád, kdyby kniha lidi podnítila k výletům do přírody a po horách – lhostejno zda je to na konec světa, po Evropě nebo u nás. Kniha je tedy určena jak milovníkům fotografií přírody, aktivním horalům, tak i mládeži. Zejména u dětí je velice důležité budovat zdravé návyky a právě aktivní cestování je podle mě tou nejlepší školou života.

Které krajiny Vás zaujaly nevíce?

Jako profesionální fotograf přírody se vždy snažím jezdit do těch nejfotogeničtějších míst na Zemi. Z tohoto pohledu mě nejvíce oslovila například krajina Nového Zélandu, která je neobyčejně rozmanitá – mění se doslova každých pět minut. Úchvatné jsou také Himálaje, kde se krajina osmitisícovek navíc snoubí s exotickou kulturou horských klášterů. Aljašská divočina je zase magická svou liduprázdností a nikde jinde na světě jsem neviděl tolik velkých zvířat. Zajímavá je také Jižní Amerika, zejména jižní Patagonie, a to svou drsností a odlehlostí od civilizace.

nejhezci-tury-sveta

Jaké pocity zažíváte uprostřed hluboké divočiny, kdy civilizace jakoby ani neexistovala?

To jsou pocity naprostého štěstí, které máloco dokáže překonat. Já necestuji za přírodními národy (i když setkání s jinými kulturami mě také zajímá a mnohokrát jsem fotografoval nejrůznější rituály a slavnosti), snažím se naopak cestovat tam, kde je lidí co nejméně a když už s sebou kvůli bezpečnosti beru mobil, tak jej vypínám. Teprve v odlehlé přírodě bez civilizačních ruchů přicházím na nové myšlenky a raduji se z toho, co vidím kolem sebe.

To ale neznamená, že cestuji sám, tato varianta je u mě spíše výjimkou. Většinu světa jsem procestoval jako horský vůdce a průvodce outdoorových cestovních kanceláří, někdy vyrážím v malé skupině přátel nebo s manželkou, se kterou jsem podnikl cestu po Jižní Americe, Islandu a Srí Lance.

Jaký zážitek s divokými zvířaty si pamatujete nejvíc?

Přestože jsem absolvoval týdenní safari v parcích Tanzanie, kde se to zvířaty jen hemží, nejsilnější zážitky mám z Aljašky. Vzpomínám například na desetidenní expedici na mořských kajacích v zaledněných a liduprázdných fjordech Aljašky, kdy se znenadání těsně vedle nás vynořila velryba. Jindy jsme zase z bezpečí kajaků pozorovali medvědici se třemi medvíďaty, která od nás nebyla dál než dvacet metrů – naštěstí nás od ní dělilo právě těch dvacet metrů hluboké vody, do které se medvědům většinou nechce.

Jak se na Vás dívají původní domorodí obyvatelé?

nejhezci-tury-sveta3

Krajina na Aljašce

Jak už jsem řekl, nejezdím primárně za přírodními národy, takže těch setkání zase nebylo tolik. Asi před sedmi lety jsem sám strávil několik týdnů putováním po Polynéských souostrovích a vůbec si na jejich pohostinnost nemohu stěžovat. „Domorodci“ jsou většinou mnohem chudší než my a když člověk nedává na odiv své bohatství, mám s nimi jen dobré zkušenosti. Například v Káthmándů jsem fotografoval dvoudenní rituální obřad, jehož se účastní jen úzká rodina. Přesto mi s úsměvem dovolili fotografovat a nic za to ode mne nechtěli.

Na vašich fotkách vypadají přírodní scenérie úchvatně. Upravujete fotky nějak nebo je sytost barev v některých zemích tak velká?

Všechny fotografie v knize jsem fotil na film – většinu z nich na diapozitivní Fujichrome Provia 100 ASA, něco na Kodak Ektachrome 100 GX. Fotky z knihy jsou skenované ve studiu tak, aby výsledné fotografie co nejvíce odpovídaly originálu.

Barevné scenérie na některých fotografiích se mohou zdát neskutečné a také nejste první, kdo se mě na to ptá. Ujišťuji Vás však, že to tam opravdu tak vypadá – například barevnost některých jezer na Novém Zélandu způsobují termální prameny a červené podzimní tóny cukrových javorů ze severní Ameriky jsem nikde jinde na světě také neviděl.

Lze navštívit tolik zemí, jež jste navštívil, a neroztočit přitom celé jmění? Máte nějaký tip na to, jak utratit na cestách co nejméně?

Z ekonomického hlediska je pro mne každá cesta investicí – v honorářích za reportáže a fotografie přivezené z cest se mi náklady na cestu několikrát vrátí. Hodně mých cest také absolvuji jako průvodce, což přímé náklady na cestu dále snižuje.

Přesto ale cestování, kdy se vydáváme na pěší túry mimo civilizaci stojí méně, než bychom předpokládali – v horách, když spíme pod stanem a vaříme si na vařiči vlastní jídlo totiž skoro nic neutratíme. Když si běžný turista spočítá všechny ty „drobné“ výdaje jimž podlehne v civilizaci (restaurace, hotely, suvenýry, atd.) zjistí, že ho přišly na pěkný „majlant.“

Trikem jak snížit denní náklady na minimum tedy v podstatě je sehnat co nejlevněji letenku, být v zemi co nejdéle, odepřít si luxusní ubytování a restaurace a nekupovat blbosti (já sám si z cest vozím jen cédéčka s hudbou). Pokud chceme dále ušetřit, je dobré jet do levných zemí – měsíční dovolená v Indii či Nepálu vyjde levněji než u nás, a to včetně letenky.

Jak se díváte na rostoucí zájem o turistiku – existuje do budoucna nějaká ideální varianta jak skloubit ochranu přírodního bohatství a touhu lidí cestovat?

nejhezci-tury-sveta4

Milford Track, Nový Zéland

Shodou okolností jsem vystudoval biologii a moje diplomová práce se týkala ekologických aspektů outdoorových aktivit, takže tato otázka mě velmi oslovuje. Všeobecně se soudí, že turistika s přívlastky zelená, měkká, eko-, aj. je šetrná k přírodě. V praxi to však nemusí vždy platit – podívejme se například na zplundrované himálajské lesy jako důsledek snahy domorodců poskytnout turistům teplou vodu ve sprchách…

Hlavní problém turistiky ale nevidím v ničení přírody (tam se to dá do jisté míry regulovat), ale v ničení místní kultury. Lidi budou stále cestovat a stále objevovat „dosud neobjevená“ místa a zavlečením nejrůznějších civilizačních vymožeností mezi domorodce tak utrpí jejich kultura. Proto také nejezdím na žádné „výpravy za domorodci“.

Myslím si ale, že ve srovnání s jinými civilizačními vlivy zase turistika tolik neškodí – osobně si myslím, že televize plná reklamy nadělá více škody než několik vlaků turistů. Místní lidé otupělí reklamou potom opouštějí vesnice kde se narodili a stěhují se „za lepším“, do velkoměst. Výsledkem je odlidněný venkov a příměstské slumy plné zločinnosti.

Máte nějakou všeobecnou radu pro začínající „trekaře“, kteří se vaší knihou inspirují k první větší cestě?

Pro lidi, co nemají příliš zkušeností z cest bych radil vybrat si do začátku nějakou bezpečnou zemi, kde pokud možno všechno funguje. Z mimoevropských tak připadá v úvahu Severní Amerika, Austrálie nebo Nový Zéland. Právě Nový Zéland je podle mě zemí pěším turistům zaslíbenou – je tu bezpečno, ne příliš draho, příjemné klima a hlavně spousta trekkingových tras, z nichž si každý určitě vybere.

Trasa by měla být dobře popsaná v průvodcích a dobře značená, jako začátečník bych se nevydával na pusté a neprobádané treky. Dá se říct, že skoro všechny túry popsané v mé knize tyto podmínky splňují – ta nejkrásnější místa totiž logicky přitahují hodně pozornosti.

Děkuji za rozhovor

Ptal se Ctirad Oráč

Foto: Jan Hocek
www.Hocek.cz

Knihu můžete zakoupit v sekci knihy.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.