outdooring.cz / Outdoor články / Anketa: Jaká osobnost vás v poslední době (nebo i celkově v životě) zaujala a proč?

Doporučujeme:

Anketa: Jaká osobnost vás v poslední době (nebo i celkově v životě) zaujala a proč?

Anketní otázku jsme položili už tak dosti zajímavým osobnostem, přečtěte si jejich pestré názory.

Jiří Kolbaba:

Těch osobností z minulosti i přítomnosti je celá řada. Mám-li však jednu vybrat, poměrně rychle se rozhodnu a označím britského mořeplavce Jamese Cooka (1728 - 1779). Intenzivně teď studuji jeho život a nestačím se divit, jak osvícený člověk a mimořádně schopný námořník, velitel a kartograf to byl. Ač pocházel z neurozeného stavu, dokázal se vypracovat na nejvyšší pozice a byl britskou Admiralitou pověřován těmi nejdůležitějšími úkoly. Z jeho tří cest kolem světa nám zůstalo neuvěřitelné množství dodnes platných map. Nejvíce však cením jeho humánní přístup k vlastním námořníkům a domorodým obyvatelům v oblastech, které objevil. Mezi četnými dobyvateli té doby považuji Jamese Cooka za pozoruhodného OBJEVITELE, jehož role a úspěchy nebyly dosud dostatečně doceněny. Cestovatel Jiří Kolbaba vycestovává každý rok na expedice a poznávací cesty do nejodlehlejších oblastí světa. Vozí textový a obrazový materiál, který pravidelně zpracovává do veřejných a mediálních projektů. V celosvětové kampani Keep walking byl Jiří Kolbaba zařazen do elitní skupiny cestovatelů a dobrodruhů, je viceprezidentem Českého klubu cestovatelů.
Theworld.cz

 

Miloslav Stingl:

V poslední době jsem pro sebe "znovu objevil" - zaujala mně osobnost - Josefa Kořenského, skoro zapomenutého nadšeného vlastence, sokolského funkcionáře a také "turisty", který - před sto lety jako vlastně první Čech - navštívil Polynésany - Maory na Novém Zélandě. A protože já jsem právě teď - nejen o novozélandských Polynésanech - ale i o obyvatelích Tahiti, Velikonočního ostrova, Havaje a dalších Tichomořských zemích vydal knihu "Vládcové ráje", je pro mně přirozeně tento náš krajan stále zajímavý. Co pak se týče mé činnosti, věnuji se nyní znovu vedle Plynésanů i mým "Indiánům", o nichž jsem nedávno rovněž zveřejnil dvě knihy "Indiáni zlatého slunce" a "Indiáni stříbrné luny". (Mimochodem jak práci "Vládcové ráje" tak knihy "Indiáni zlatého slunce" a "Indiáni stříbrné luny" vydal Knižní klub Praha).Miloslav Stingl je předním světovým znalcem jihoamerických indiánů, spisovatelem a cestovatelem.

Miroslav Zikmund:

Edmund Hillary. V knize Světadíl pod Himálajem (Svoboda, Praha 1969) jsme mu věnovali celou kapitolu S přemožitelem Everestu. Minulý týden (15.11.) jsem v brněnském Domě pánů z Kunštátu uváděl výstavu fotografií Hanzelky a Zikmunda, otevřena zůstává do 29. ledna 2006. Miroslav Zikmund je významný český cestovatel a spisovatel. Spolu s Jiřím Hanzelkou podnikli poznávací cesty do Afriky, Asie, Jižní Ameriky, Oceánie.

Lucie Kovaříková a Michal Jon:

Lucie Kovaříková: Všichni mořeplavci minulosti. Vikingem Leifurem Eirikssonem počínaje, přes Fernanda Magellana a Francise Drakea až po Jamese Cooka. V primitivních plavidlech, s primitivní výbavou, bez map se vydávali do neznáma hnáni touhou objevovat. Michal Jon: Dobyvatel polárních krajů Sir Ernest Shackleton. A také Amundsen, Scott a všichni ostatní polárníci, kterým se o dnešních moderních materiálech, moderní výstroji a moderní výbavě ani nesnilo. Lucie Kovaříková a Michal Jon jsou cyklocestovateli - 1.5.2002 započali a 1.5. 2005 dokončili svoji největší expedici - Na kole všemi kontinenty. Odstartovali z Prahy, výprava trvala 3 roky a 1 den, ujeli přibližně 70.000 km a stali se prvním českým párem, který na kole objel svět a navštívil všechny kontinenty. Luciemichal.info

 

Václav Cílek:

Z osobností, které mne v poslední době nejvíc zaujaly musím jmenovat barokního architekta Jana Aichla Santiniho. Společně s bubeníkem Pavlem Fajtem a občas i s varhaníkem Mariánem Vargou pracujeme na projektu, který hudebně mapuje vnitřní prostory jeho architektur. Ve středověku byla hudba definována jako nauka o číslech a jejím asi hlavním cílem bylo učit lidi určité úměrnosti, nějaké praktické harmonii žití. Často se stávalo, že hudba a architektura byla vyjádřením stejných matematických principů, ale v jiném médiu. Na Santiniho stavbách jako jsou kláštery v Plasech, Mariánské Týnici, Rajhradě, Kladrubech, Žďáru, kostely ve Zvoli, Obyčtově a na řadě jiných míst je fascinující propojení určitého číselně daného řádu, který je ale následně porušen velkou intuicí a imaginací. Václav Cílek je geologem, autorem knih Krajiny vnitřní a vnější, Makom - kniha míst, a dalších. Též autor dokumentárního seriálu o podzemí v ČR (Česká televize).

Zdeněk Thoma:

Velice si vážím nejvyššího duchovního a světského představitele Tibetu, čtrnáctého dalajlamu. Nehledě na to, že jsem se s ním několikrát setkal (a každé to setkání bylo velice inspirativní), už předtím si získal můj respekt pro svoje humanistické názory (za které ostatně získal Nobelovu cenu míru), úsilí jak nenásilně získat autonomii pro svou zemi, jeho snahu porozumět problémům současného světa a přispět k jeho rozvoji. Ač pochází z prosté venkovské rodiny a vychován v izolaci klášterů - překročil svůj stín a stal se světově proslulou a uznávanou osobností oprávněně se vyslovující ke všem otázkám bytí a nebytí lidstva. Zdeněk Thoma je fotograf, publicista, cestovatel, ctitel čaje i jiných ušlechtilých nápojů. Cestovatelským a fotografickým osudem se mu stala čarokrásná, životem kypící Asie, kde strávil přes sedm let života. Napsal tři cestopisy: Toulky po Japonsku, Země bohů a démonů, Putování k posvátné hoře Kailás. Je autorem fotografií v obrazových publikacích Čína, Umění japonských zahrad, Ikebana a bonsai, Nepál - království pod Himálajem, Praha včera a dnes a spoluautorem publikací Svět tibetského buddhismu, Umění čínských zahrad a mnoha dalších. K posledním autorským pracím patří fotografický cestopis Japonská mozaika a výpravná kniha Česko.
Thoma.cz a Caj.thoma.cz

 

Petr Jahoda:

Nejobdivovanější česká osobnost je pro mně Dr. Emil Holub a to proto, že to byl podle mého soudu největší a zároveň i poslední skutečný český cestovatel. Přivezl rozsahlé sbírky nesmírné vědecké hodnoty, které bohužel musel rozprodat do zahraničí. Jen díky V. Náprstkovi se malá část zachovala na našem území. Nejobdivovanější osobnosti současnosti je pro mně Soudruh Paroubek (psáno s velkým S). Člověk který po všech vraždách, stavění vyhlazovacích koncentračních táborů a dalších zločinech komunismu nejen u nás, ale i v Rusku, Číně, Tibetu, na Kubě, v Koreji, Vietnamu, Indonézii,... dokáže veřejně prohlásit, že komunisté nejsou nebezpeční, musí být značně duševně nemocný. Pokud takto postižený člověk dokáže dotáhnout svoji kariéru až na post premiéra české vlády, zaslouží si obdiv. Petr Jahoda je prezident Českého klubu cestovatelů, organizátor mnoha významných expedic k přírodním národům světa (Západní Papua – Irian Jaya, Siberut, Etiopie, Keňa, Namibie…), do vysokých hor (Pamir, Kilimanjaro…) a za polární kruh (zimní Špicberky). Publikuje v českých i zahraničních časopisech a magazínech, nafilmoval přes deset dokumentárních filmů pro Českou televizi, je autorem čtyř cestopisně-etnografických knih. Český klub cestovatelů a Cestopisy.cz

 

Josef A. Zentrich:

Pokud se týče celkového zaujetí nějakou osobností - pak bych si dovolil vzpomenout hned tři - a to Paracelsa, faráře Sebastiana Kneippa a Carla Gustava Junga. Tito lidé to měli v hlavě dokonale srovnané a posunuli opravdové vědění (o které však většina lidí nemá zájem, protože jim postačí pozlátko) o pořádný kus dál. V poslední době mne kladně nezaujal víceméně nikdo a záporně - ve světě americký prezident Bush, chovající se jako imperialistický jestřáb a u nás p. premiér Paroubek, osvědčivší notnou dávku nadutosti, arogance a hlouposti - to se ale týká bohužel většiny předáků české sociální demokracie...Josef A. Zentrich je jedním z našich nejznámějších bylinářů. Pramenyzdravi.cz/zentrich

 

Mgr. Svatava Pátková:

Osobnosti se nám dnes díky médiím rozrůstají jak houby po dešti a leckdy ani nevíme, proč je ten či ta osobností vůbec nazýván či nazývána.
Pro mne je osobností člověk, za kterým je vidět kus práce pro lidi. A jako příklad bych uvedla třeba pana Václava Hiekeho z Krásné Lípy. Krásná Lípa, jak je známo, leží při hranici Národního parku České Švýcarsko, kde je moc krásně, ale v širokém okolí se těžko hledá zaměstnání. Bývaly tu hlavně textilky, kdeže loňské sněhy jsou…
Před válkou tu žili hlavně Němci, po odsunu mohlo starousedlíků zůstat jen pár. Němec byl i tatínek pana Hiekeho, ale protože si vzal Slovenku, odsunu unikl - smíšená manželství mohla zůstat. Pan Hieke starší byl turistou a k turistice vedl i syna - vyprávěl mu, kterou cestu, který pomníček, kterou rozhlednu postavil německý Horský spolek pro nejsevernější Čechy a jak o ta místa před válkou pečoval.
Když se v roce 1981 do Krásné Lípy vrátila organizovaná turistika, turisté si dali za cíl pokračovat v práci svých německých předchůdců. Na rozhlednách i stezkách ve skalách už pořádnou dobu hlodal zub času - začít se muselo z gruntu. Po necelém čtvrtstoletí práce by už dnešní předseda odboru KČT Krásná Lípa pan Hieke brigádnické hodiny a mozoly ani nespočítal, ale za ním a jeho turisty je vidět například opravená a zpřístupněná rozhledna na Vlčí hoře, kompletně zrekonstruovaná žlutě značená stezka z osady Kyjov přes skály do Kyjovského údolí, kde původní, do pískovce tesané vyšlapané schody museli turisté nahradit na kovových konstrukcích upevněnými schody dřevěnými, na mnoha vyhlídkách opravili zábradlíčka, dřevěné můstky nahradili betonovými - když chlapi betonovali, kbelíky s betonem jim na skálu vynášely členky oddílu - jeden můstek spolykal kbelíků 25 - takový záběr nedá žádná posilovna. Pětileté úsilí si vyžádala úprava někdejšího výletního místa u pramenů Křinice. Tři zarostlé studánky se už hledaly jen těžko, ale pomohly krumpáče, lopaty a kolečka - turisté odstranili vývraty, vykopali pařezy z vodotečí, opravili ohrádky kolem pramenů a nakonec nad hlavním pramenem postavili altán - ten zve k posezení a k odpočinku cestou po modré turisticky značené cestě z Krásné Lípy do Studánky. Dalo by se pokračovat - vypočítávat akce, na které se ke „Krásnolipským“ jezdí - od pochodu Skalními hrádky Labských pískovců po zimní táboření pod Vlčí horou. Vždycky je tu návštěvníkům dobře, a to přesto, že mnozí z místních mají v těchto odlehlých končinách skutečné starosti o živobytí. Člověk, který je přitom dovede nadchnout pro dobrovolnou práci pro druhé, je pro mne skutečnou osobností! Mgr. Svatava Pátková
šéfredaktorka časopisu TURISTA

 

Radek Jaroš:

Tak to je na mě dost složitá otázka, já na ty osobnosti moc nejsem a o žádný vyjímečný bombě za poslední dobu nevím. Možná je to tím že jsem byl pryč, možná že to nesleduju.
Bude li to ze sportu, tak Roman Šebrle a Tomáš Dvořák. Vždycky jsem uznával všestrannost a oni ji mají. Radek Jaroš je špičkovým českým horolezcem. Postupně vystoupil na nejvyšší hory světa a to zásadně bez kyslíkových přístrojů a pomoci výškových nosičů. Zdolal Mount Everest, Kangchenjugu, Broad Peak, Sisha Pangmu, Cho Oyu. Letos k nim přibyl Nanga Parbat. Absolvoval tři expedice na legendární K2.
Radekjaros.cz

 

Ivan Mackerle:

Shodou okolností mne zaujala jedna osobnost před pár dny. Byl jsem na chalupě v Doubici, vesničce v Severních Čechách, kam jezdím už od svých 18-ti let. Jeden můj přítel mne vzal do muzea ve vedlejší vesnici Chřibská, které je věnováno zajímavému muži, o kterém jsem do té doby vůbec nevěděl. Tato osobnost se jmenuje Tadeáš Haenke a byl to asi první velký českým cestovatel. Patřil mezi objevitele jako byl kapitán Cook a další. V 18. století procestoval Jižní Ameriku, navštívil Tichomoří i Austrálii. Pocházel z té české vesnice Chřibská, ale stal se tak uznávaným botanikem v tehdejším Rakousko Uhersku, že si ho španělský král vyžádal pro výzkumnou vědeckou výpravu kapitána Malespiny do Jižní Ameriky. Zaujala mne jeho dobrodružství, jeho houževnatost a jeho touha po objevech dosud nepoznaného. V muzeu jsem si prohlížel dosud neznámé rostliny, které ze svých cest přivezl a úplně jsem dostal chuť se vydat po jeho stopách, aby se ony rostliny mohly stát známými a vědecky zařazenými. Ivan Mackerle je záhadologem a cestovatelem. Jeho nová kniha Cesty za příšerami a dobrodružstvím vyšla 14. září. Je to bohatě ilustrovaná kniha o výpravách a expedicích naší skupiny do nejrůznějších částí světa za dosud nevyřešenými záhadami. Reportážní formou jsou popisovány naše zážitky při ověřování a zkoumání legend o dosud neznámých tvorech, příšerách a strašidelných jevech. Jsou tam expedice do Mongolska za smrtícím obrovským červem olgoj chorchojem a hledáním podzemní říše Agharty, do Rakouských Alp za neznámým tvorem tatzelwurmem, na Madagaskar za lidožravým stromem a sloním ptákem, do Austrálie za údajně vyhynulým vakovlkem, divokým mužem yowiem a příšerou baňapem a také abychom prozkoumali podzemní labyrint v prokleté hoře Black Mountain. A konečně expedice do Tichomoří na ostrov Pohnpei, kde jsme zkoumali ztracené kamenné město Nan Madol se svými platinovými rakvemi obrů a strašidly.

 

Marko Čermák:

Jako muzikant, výtvarník a tramp vedu život kočovný a s osobnostmi jsem se setkal všelijakými. Těžko vybrat jedinou. Snad tehdejší moje vzory - banjistu E. Scruggse nebo malíře Z. Buriana. V současné době však mohu jako pětašedesátiletý otec rozhodně úvést jako osobnůstku moji čtyřletou čudlu Růženku. Mám stálou výstavu obrazů (kterou doplňuju) v obci Hatě u Řevnic, kreslím pohledové mapy, občas ilustruju knížky s tábornickou tématikou. Hraju s kapelou Paběrky na banjo, průběžně trampuju, v létě pádluju po Berounce a v zimě lyžuju a spolupracuju s lyžařským areálem nad Jáchymovem. Z paneláku unikám do srubu v brdských lesích.
Marko Čermák je nejznámějším ilustrátorem knih s tábornickou a skautskou tématikou, jeho ilustrace doplňují zejména novější vydání Foglarových knih.
skupina Paběrky

 

Miroslav Patrik:

Velmi mě zajímá činnost lokálních autorit různých oblastí lidského života, ne však politiky či byznysu, které mají silnou myšlenku a jdou za ní spíše srdcem, než finančním či mocenským kalkulem. V této souvislosti mě za poslední tři roky zaujala nezlomnost šéfredaktora časopisu Konec konců (dříve Bariéry), s níž se svými kolegy a kolegyněmi tvoří a šíří svůj výtečný časopis pro neziskový sektor. Je to totiž jeden z mála časopisů tohoto typu, který přečtu téměř celý, ačkoliv se věnuji ochraně životního prostředí a přírody. Díky tomuto „širokému a otevřenému“ záběru má časopis prý malou šanci získat nějaký finanční grant, neboť dárci jsou téměř vždy úzce oborově zaměřeni. Navíc nesídlí v Praze. Navzdory krizovým finančním scénářům, časopis ještě pořad funguje a snad se dožije i roku 2006. Vřele mu to přeji i jeho šéfredaktorovi. Miroslav Patrik je předsedou ekologického sdružení Děti Země

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.