Outdoor články

Náhorní plošina Hardangervidda, rozkládající se na jihu Norska, je nejrozlehlejší náhorní plošinou Evropy a se svojí velikostí 3422 km² zároveň největším národním parkem Norska. Ke spatření tu je kromě nespoutané přírody, nejrůznějších rašeliništ, jezírek, vodopádů a potůčků, také jedno z největších evropských, nebo dokonce podle některýchých odhadů i světových, stád divokých sobů, čítajících více než 10 000 jedinců. Krajina Hardangerviddy nabízí spíš nižší kopce, ač na severozápadě jsou vršky vyšší než na jihovýchodě.

V rozhovoru nám PhDr. Marie Hrušková vyprávěla o památných stromech i svých knihách, které se právě tímto tématem zabývají a jež byly i předlohou známého televizního seriálu Paměť stromů.

Jeskyňář Oldřich Štos objevuje jedny z posledních bílých míst na planetě. O svých expedicích napsal knihu Hledáme dno světa, které se nebojím dát přízvisko dobrodružná – čte se skvěle. V rozhovoru se ptám mimo jiné, jaké to je objevit nejhlubší místo na Zemi (-2170m) nebo putovat pět dní stále směrem dolů.

Velký Kosíř se rozprostírá na Hané (střední Morava), v okrese Prostějov. Toto místo prý Keltové nazývali rovina, pláň a odtud vzniklo i dnešní označení Haná. Hanácká místní pověst praví, že Velký Kosíř vznikl z balvanu, který upustil samotný nejvyšší čert poté, co byl zasažen kosířem („menším srpem“) neohroženého hanáckého reka – krále Ječmínka, bránícího svůj mírumilovný lid – Hanáky. Balvan prý do rána vyrostl ve Velký Kosíř.

Objevil se nový časopis pro všechny příznivce western a country životního stylu. S jeho "šerifem", Robertem Mahovským, jsme o časopise vedli rozhovor.

Ludvík Kunc je známý odborník na šelmy, zejména pak na rysy. S jedním rysem dokonce prožil kus svého života. Jeho poněkud heslovité odpovědi jsme získali způsobem na dnešní dobu trochu nezvyklým – korespondencí. Mimo jiné jsme se ptali na jeho novou knihu, nazvanou Můj přítel rys.

Po třech dnech v Dawsonu a nějakých formalitách s úřady ohledně práce jsme se setkali s naším hostitelem Mikinem, který se vrátil z divočiny, kde zanechal ženu a jednu z vyženěných dcer. Nechtěly ho pustit, umluvil je jen na jeden den a hned musí zpátky, což znamená, že úřadování přerušujeme a využíváme možnosti se svézt a podívat se do buše. Dostat se tam není totiž jen tak. Stejně jsme plánovali, že se na trap-line podíváme a když tam teď jsou, naskytuje se nejlepší příležitost. Náš hostitel Mikin s ženou Joanne a dcerou Mary jezdí na trap-line každý podzim a jaro.

Vydáváme zpěvník nejslavnějších trampských písniček z první republiky spolu s původními unikátními nahrávkami na CD.

Rozhovor s Jaroslavem Monte Kvasnicou vás zavede do života tohoto známého publicisty, odborníka na život vlků a propagátora canicrossu a dogtrekingu. "Některým myslivcům jsou vlci stále trnem v oku jako – škodná. Přitom mají nesmírně kladný vliv na zdravotní stav vysoké zvěře, mohli by pomoci vyřešit problém s přemnoženou černou zvěří a mají i nesmírný vliv na ozdravění lesních porostů," říká J. M. Kvasnica.

Pět dní volna se nezdá příliš, ale i tak se dá díky bicyklu prozkoumat část zeměkoule. A to ta, kterou mám přímo za humny.

Rumunské hory jsou pojem. Rozlehlé masívy jižních Karpat, kde člověk potkává jen stáda ovcí a sem tam salaš, rozeklané vrcholky skalnatých partií i oblé kopce s temnými smrkovými porosty, stejně jako krasové útvary – to vše jsou rumunské hory. Koneckonců jména Fagaraš či Retezat někdy slyšel snad každý cestovatel. Toulal se tudy i Miroslav Nevrlý, jenž své dojmy zachytil v poutavé knize Karpatské hry. Navštívil jsem čtyři pohoří v této balkánské zemi a každé ve mně zanechalo jiný dojem.

Rozhovor s Erikem Balážem, který strávil stovky dní pozorováním medvědů v divoké přírodě Vysokých Tater a napsal o tom knihu Posledná pevnosť.

Na poslední ornitologické exkurzi pro veřejnost, která se uskutečnila v sobotu 21. listopadu na Tovačovsku pozorovali ornitologové vzácnou potápku rudokrkou.

Vydáváme knihu Mým domovem je Aljaška, která patří v USA mezi nejlépe hodnocené knihy z oblasti života v divočině.

Kniha Vábení Ducha Karpat je novinkou z oblasti přírodní poezie v próze. Její autorka Věra Koutecká se léta věnuje ochraně přírody a Karpaty procestovala mnohokrát sama nebo i se svými syny. Se svými inspiracemi se nám svěřila v následujícím rozhovoru.

Už dlouho jsem se těšil, až vyrazím s naší tříletou dcerkou na první pěší vandr. A nápad s kočárkem perfektně vyšel. Kočár uvezl všechno - stan, spacáky, vybavení i dítko ujdoucí samo sotva pár kilometrů. Přesto jsme jich zvládli asi dvaadvacet a ještě si zašplhali po skalnatém hřebenu k rozhledně.

Při prohlížení nové knihy o nejkrásnějších vodopádech si člověk říká, že jich viděl proklatě málo. A tolik jich je u nás docela vysokých, i několik desítek metrů.

Stojím u Oslavky, která v mrazivém počasí konečně začíná na okrajích mírně zamrzat. Slunce jiskří přes tenoučký ledový lem a prostředkem řeky se žene temný proud vody. Stačí jen přivřít oči a už ke mně zas a znovu přicházejí vzpomínky na veselé i neveselé příhody, které jsem na této legendární trampské řece prožila. Ouvej, uklouzla mně noha a málem jsem spadla do vody. Málem. Jako tenkrát, když mne na stejném místě málem upustil můj nápadník.

Pokus o výstup na třetí nejvyšší vrchol Rakouských Alp za tři dny i s cestou z Čech a zpět. Na první pohled zbytečně bláznivý nápad, který se nám nakonec málem podařil, a to i přesto, že říkám málem, se stala tato výprava nezapomenutelná.

Nejenom tuto, ale i další zajímavé otázky jsme položili Doc. Dr. Janu Farkačovi, CSc., vědeckému tajemníkovi České společnosti entomologické.