outdooring.cz / Outdoor články / Yukonské listy 2.

Doporučujeme:

Yukonské listy 2.

Hallo pionýři, jsme tu zase a medvěd nás nesněd, protože jsme moc hubení.

yukonske-listy21

Grizzly v místě, kde se vytřou lososi a jejich cesta končí.

Právě jsme se vrátili z dlouhého treku 100km na sever, kam jsme nejdříve dostopovali, jak je tady naším dobrým zvykem, a pak jsme šli asi týden na Mikinovu a Joaninu „trappline“. Stopování na Dempster Highway bylo zajímavé, jelikož tam jezdí jen pár aut denně - většinou zásobování nebo turisté. Zadařilo se nám stopnout partu kluků, co jeli ve velkém Pick-upu na výlet. Všichni, kromě psa který byl na korbě společně s námi, kouřili marihuanu. Hodina pobytu na korbě, když zpukaný řidič trošku kličkuje ve 100km rychlosti a fouká přátelský vánek o teplotě 0°C je moc prima… Vysadili nás na místě, o kterém nechápali co tam chceme dělat a říkali něco o tom že je to crazy and cool. Pak jsme asi půl hodiny rozmrzali ve všem co jsme měli na zahřátí a nato se vydali směrem na východ od silnice. Měli jsme mapu a instrukce, že „trappline“ leží asi 3 dny cesty po proudu potoka West Hart, kde je první lovecký srub a dále pak přes hřeben hor přes potok Rae Creek, kde jsou dva sruby a zásobárna s potravinami a rozlehlý les. Ta „naše“ chata je pak asi další jeden den chůze. Jenomže Mikin a Joanne tam jezdí na skútrech v zimním období. Nikdy v létě, v období komárů. Místní říkají, že v období komárů se vydá do divočiny jen blázen.

Stezka byla zprvu velmi pěkná a schůdná, je to nějaké veřejné loviště, takže tam bylo dost lidských i zvířecích stop. Také projeté koleje od terénních čtyřkolek byly příjemné a je neuvěřitelné, kam se tento stroj dostane a co s ním lze projet. Tak jsme prošli prvních asi 10 kilometrů. Poté cesta doslova mizela v mechu a bažinách, často jsme z ní úplně sešli a pak se zas vrátili. V mechu se nedá chodit, je vysoký asi 1metr a boří se do něho nohy a s těžkým batohem je rovnováha špatná. Později se objevila vzrostlá kleč a husté křoviny, kde se také nedalo jít. Naposledy se přidalo pořádné hejno komárů, odhadem pár tisíc na každého. Měli jsme dva druhy repelentu a jeden jsme úplně vypotřebovali. I tak ale komáři otravovali a létali do nosu, očí, na spánky i do vlasů. Měli jsme na sobě takovou vrstvu repelentu, že jsme vypadali jako potření petrolejem. Hygiena se zde provádí v potocích, přičemž zjistíte že sprcha je jen lidský výmysl, nikoli nutnost.

yukonske-listy22

Laně, které se objevily na louce.

Věřili jsme, že kromě velice krásné přírody uvidíme mnoho zvěře. Nebylo to tak horké, ale přece: první den treku, přesně v pravou půlnoc, jsme zahlédli losici a dvě mláďata, jak si krásně užívají v rejdišti plném zvířecích pachů, a bláta. Chvíli jsme se na sebe všichni koukali a pak máma Losová zavelela k odchodu. Po pár dlouhých krocích zmizeli ve vysokém porostu.

Na cestu jsme měli zapůjčený medvědí spray, udici, a skládací pušku ráže 22. Šli jsme několik dnů a počítali podle vrstevnic a kompasu, kde asi jsme. Sruby jsme ale nenašli po celou dobu. Místa kde měly být byla nedostupná, protože v létě je krajina jiná než v zimě, kdy se všude dá projít po ledu a sruby jsou vidět přes keře s opadaným listím. K hlavnímu srubu je to asi 80km, my jsme urazili asi 50km k prvnímu a pak nám pan močál, jeho žena bažina a jejich děti moskyti řekli, že tudy neprojdeme, kdybychom dělali cokoliv. Vylezli jsme na skálu a viděli celé údolí jak na dlani. Krásné, velmi krásné, ale nikoho bych tam nehnal. Trochu jsme se osušili od bahna, přespali a vyrazili zpět. Den cesty zpátky bylo pěkně suché místo, tam jsme zůstali celý další den a já se vydal na lov, protože zásob nebylo mnoho. Lov dopadl skvěle, všechna zvěř přežila! Potok je zde malý a byla v něm jen jedna ryba, která si sakramentsky vážila života, tetřívci a koroptve se ten den zdržovali na jiné straně údolí než já, takže jsem zbytek „lovu“ trávil pozorováním pilných bobrů v jednom ze sedmi jezírek, které si zde přehrazením vytvořili. Plavaly tam ještě dvě kačeny, ale moc jim to slušelo, tak jsem je také jen pozoroval. Postačily nám těstoviny.

yukonske-listy23

Srub, kterých je tu více, většinou nějakého dobrodruha. Na vzhled se moc nehledí.

Ráno jsme dovršili pozorování fauny asi 2-3 ročním jelenem caribou. Dusal přímo na naše tábořiště a jak nás zahlédl, vytřeštil oči, zabrzdil, a třemi ladnými skoky odchvátal o kus dál. Pak ukázal zrcátko a zmizel. Byl to lesní jelen „woodland caribou“. Celý tmavohnědý až šedý, plece bílé a parohy pokryté líčím. Za nějaký čas i na něj přijdou hormony a začne se rvát o samice. V tu dobu jsou caribou nebezpeční i lidem. Ovšem jim je člověk nebezpečný po celý rok. Při cestě zpět jsme absolvovali asi 5 brodů. Z bývalé lidské stezky si zvířata udělala svoji, takže o stopy nebyla nouze. Nejvíce bylo stop losů a caribou. U větších řek jsme napočítali stopy asi 5-8 hlavé smečky vlků a jednoho rosomáka. Největší stopa byla od černého medvěda. Zajímavé je, že černý medvěd může být někdy hnědý, nebo i bílý. Grizzly je nazýván hnědý medvěd a přitom je někdy šedý nebo černý - podle místa kde žije. Grizzly má na zádech hrb, je větší než černý medvěd, má rovný čenich a má větší drápy. Zcela ojedinělý je Kodiak, který ve své domovině s dostatkem potravy narostl do nebývalých rozměrů.

Pokud jsme šli nepřehledným terénem a nechtěli jsme pozorovat zvěř, tak jsme si zavěsili na nohu zde zakoupené rolničky proti medvědům, které možná říkají „cink cink je tu svačina hošani!“. Našli jsme několik shozených parohů z losa nebo z jelena. Cestou zpět nám na silnici zastavil holandský pár. Skvělí lidé. Říkali, že prodali dům, koupili terénní Toyotu a jedou z nejsevernějšího bodu Aljašky do nejjižnějšího bodu Patagonie. Plánují to na dva roky.

yukonske-listy24

Horské město Jasper a vysoká, která se chodí pást na místo, kam nejdou predátoři.

Po návratu k Mikinovi a rozkládání rukou nad mapami jsme jeli omrknout zlatokopecké „dredge“. Abych to vysvětlil: V roce 1890 se zde začalo těžit zlato a zlatokopové chodili přes Chilkoot a Skagway do Whitehorse a odtud kolesovým parníkem do Dawsonu. To jim v závislosti na ročním období trvalo 4-10dnů a tam se jim přidělily jejich claimy. V té době se zlato dolovalo krompáčem a lopatou a promývalo se vodou v sítech a pánvích. V roce 1905 však přišly z USA „dredge“, obrovské plovoucí pontony, které si to razily rychlostí 20 stop denně a půl míle za rok. Tvořily si vlastní jezero a litinovými lopatami nabíraly zem a promývaly a cedily a vyhazovaly, skřípaly a vrzaly. Jednou za měsíc přišla parta a za zavoskovanými dveřmi vybrala zlato. Dredg obsluhovali 4 lidé, většinou studenti, protože to nechtěl nikdo dělat kvůli komárům. Provoz byl non stop. Navštívili jsme dredg číslo 4, měla 66 lopatek, jedna vážila 2,5 tuny a celá dredg vážila 3000 tun. A tohle plavalo! Muselo to mít pod sebou 14 stop vody. Po nich zde zbyly hromady kamenů a spousta železného šrotu. Dawson City v té době bylo největším městem na západ od Winnipegu.

Malá vložka k místním lidem: místní Kanaďani mají neuvěřitelný nepořádek kolem domů a v autech. Setřít prach na palubní desce auta, to neznají. Nepodléhají materialismu, užívají si, navštěvují se. Po práci jezdí na člunech, nebo si najdou jinou zábavu, ne jako my zase do práce. Trend mít krásný dům, auto a oblečení pro ně není tak důležitý. Krásné zde je, že si můžete obléci úplně co chcete a nikdo si vás neměří pohledem a nesplétá klevety. Je jim to úplně jedno! Zato místní indiáni mají nejkrásnější domy a kolem trávníčky jak na golf, pravý opak amerických indiánů. Dostali od vlády moc miliónů za to, že podepsali dohodu o pozemcích a místní kmen Trondek je movitý. Ještě taková poznámka některých Kanaďanů (pravý Kanaďan se pozná podle toho, že je z jakékoliv části světa a bydlí tady déle než dva roky) k našim rekreačním chatám. Tvrdí, že se diví, že slouží k rekreaci, protože se v nich přece dá bydlet. Je zde i mnoho českých emigrantů a každou chvíli si tady pořádají obrovské trampské potlachy. Posledně splavovali Yukon a zpívali u toho "Když bílý losos táhne peřejí" Místní si je pochvalovali, že nenechají pivo příliš zteplat a hodně ho vypijí. A také že si po sobě pěkně uklízí na tábořišti.

yukonske-listy25

Pacifický oceán, pláž na ostrově Vancouver, voda je studená.

Cestujeme stopem, takže se setkáváme s různými lidmi, kteří nás někdy hostí a tím nahlížíme i do jejich soukromí. Tak se ostatně země pozná nejlépe a poznat toho lze spoustu. Zajímají vás Indiáni? U mnoha z nich jsme byli doma – z 80% mají alkoholový syndrom a jsou s nimi problémy, zbytek se zapojil do normálního života. Ještě že v nás ještě žije stará doba mystických válečníků s ušlechtilými rysy. Nyní válečníci leží v příkopech kolem baru a jsou na mol. Zajímá vás příroda? Najdete tu vše od hor, přes prérie, deštné pralesy až po poušť. Zajímá vás zábava mladých? Snad všichni pod 30 let tady kouří marihuanu. Kdybych holdoval této kratochvíli, mohl jsem projet Kanadu v nirváně. Mladí lidé jsou tu velmi zaopatření a mají vše, hlavně pár kilo navíc. Fast foody se tady těší velké oblibě. Česká děvčata, můžete být v klidu, jste o 100% krásnější než Kanaďanky. Snad ve Vancouveru se občas najde hezká Asiatka. Už se těším, jak v rodné hroudě napasu oko. Zajímají vás kola, auta, čtyřkolky, nebo trucky? Jezdí tady vše a je to velké a drahé. S jedním pick-upem na stopu jsem nabíral řidičce benzín do nádrže na 60l. Ujeli jsme 450km a nádrž byla prázdná a my nabírali znovu.Uf! Litr benzínu zde stojí asi 1 CAD = 19Kč a lidé si stěžují, že je drahý.

Cestovali jsme z Yukonu do Britské Kolumbie, dále pak do Alberty a zpět na západ do Vancouveru na ostrov Vancouver Island. Yukon byl exotický a divoký, plný trapperů a zálesáků, zlatokopů a sucharských německých turistů, kteří nezastavuji na stop. Níže v Britské Kolumbii je překrásná příroda a spousta zvěře, ale skončilo zde rozdělávání ohníčků v divočině a samota tamtéž. Vše tam bylo uzpůsobeno turistům, vše placené, lidi ve velkých karavanech, kteří pěšky neudělají ani krok. Na nás s velkými 20kg batohy se dívali jak na mimozemšťany. Je to už přelidněný kraj a bylo těžké zde přespávat mimo hotely, hostely a campy. Alberta je placatá prérie plná kovbojů a farmářů, koní, krav a kombajnů. Zahrát si tam na farmě jejich old time music s banjem a rezofonickou kytarou byl zážitek. A ten výborný hovězí T-Bone steak také!

Nyní se nacházíme na Vancouver Islandu, kam jsme dorazili trajektem a pádíme koukat na kosatky, velryby a orly. Ke konci týdne možná ještě navštívíme nějaké to obří akvárium nebo indiánské muzeum. A pak domů - do ČR-do Prahy-do Podolí-do Práce-do Pr...

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.