outdooring.cz / Outdoor články / Yukonské listy 1.

Doporučujeme:

Yukonské listy 1.

V červnu roku 2005 jsme se vydali já (Mara) a Lucka na dvouměsíční cestu do Kanady za poznáním. Letěli jsme do Whitehorse, na sever, do hlavního města Yukon Territory. Cesta byla sice dlouhá na sezení, ale krátká na to, když si člověk uvědomí, že je na druhé straně světa za pár hodin.

yukonske-listy11

Trappline "West Hart Creek"

Rychle jsme si zvykli, že v tuto dobu zde nezapadá slunce, od našeho odletu z ČR jsem vlastně neviděl tmu, pěkné že? O půlnoci tady svítí slunko a v poledne také. V noci má trošku menší intenzitu. Když jsme dorazili, byl zrovna nejdelší sluneční svit v roce. Na letišti ve Whitehorse byla právě 1 hod. v noci a bylo spíše šero. Něco jsme dospali v místním campu, jediném, který jsme platili, a druhý den jsme šli na stop dále na sever, do Dawson city. Stopovali jsme z Whitehorsu a po několika menších přesunech jsme měli štěstí na člověka, co jel až do Dawsonu. Už byl večer a to moc lidi nejezdí daleko. Řidič jel z nákupu z Whitehorsu, vysvětloval, že jezdí nakupovat 1000km do Whitehorsu a zpět kvůli lepším cenám. Vzdálenosti jsou pro nás obrovské. Do Dawsonu to bylo ještě 570km, asi pět hodin cesty. Ale jezdí se zde opatrně a rychlost se běžně nepřekračuje, policie je přísná. Čech by tady na širokých silnicích svištěl co to dá, až do první pokuty.

Na místě jsme byli kolem půlnoci. Dorazili jsme ke kanadskému Čechovi, jak jsme to měli domluvené. Jmenuje se Jiří Bílina (dále jen Mikin). Prochodili a projezdili jsme nejbližší okolí a snažili se ptát po nějaké práci. Dá se tady uklízet hotelové pokoje, teda v Dawsonu (10km), nebo jet na houby a sbírat smrže ve spálených lesích. Půlka Yukonu je spálená a půlka Aljašky taky, zapalují to tu blesky, obnovuje se tak rovnováha lesních porostů. Teď hoří Aljaška a snižuje se viditelnost. Sbírání hub je tady velmi dobře placené. Nebo se dá pracovat na benzínce, říkali že přibírají lidi na sezónu.

yukonske-listy12

Úspěšný sběr smržů - do výkupu

Všichni tady žijí ve srubech nebo dřevostavbách, není tady jediný zděný dům, beton tady ani nepoužívají. V zimě by to nevytopili, bývá tady některé dny až -50C, ale to není zima jak u nás, je to suchý mráz, u nás je vlhko. Taky jsou tu cihly a podobné stavební materiály velmi drahé. Sruby a dřevostavby krásně odolávají mrazům, topí se dřevem, někdo topí elektřinou a pár lidí plynem. Většina lidí jsou tu lovci, trapeři a zlatokopové. To, co my známe z historických filmů, je tady reálný život. Mají tady své „kabiny“ (sruby) v buši tak 40-80km od cesty, někde i 100-300km na jakoukoliv stranu v Yukonu a tam žijí třeba půl roku a loví - hlavně kuny, za bobra je málo peněz. Živí se lovem (maso) a moukou, co dovezou na sněžném skútru, nebo vrtulníkem. Celé Dawson city je typické westernové město a na každém kroku na vás dýchá pozůstatek zlaté horečky.

Byli jsme u srubu Jacka Londona, Roberta Servise a u hrobu Jana Eskymo Welzla, Čecha ze Zábřehu na Moravě. Je tu spousta indiánů a původních obyvatel. Šli jsme do saloonu na pivo, hráli tam na piano a na mandolínu a moc se nám to líbilo, mělo to starý, syrový zvuk, žádná navoněná country. Na výletě jsem si všiml nějakého podivného stínu ve křoví - a pak před nás vylezl poměrně velký medvěd, kterého jsme nechtěně vyplašili. Zastavil se kus od nás a my šli raději pryč. Byla s námi girlfriend Mikina - Joana a ta měla spray proti medvědům, ale naštěstí za námi nešel. Ještě jsem ho rychle vyfotil. Joana i Mikin nám vysvětlili všechny možné situace, za kterých je možné se setkat s medvědy a jak se při nich chovat. Jsou tady mraky komárů, ale dají se snadno zabít, jsou oproti našim nemotorní. Repelent velmi pomáhá.

yukonske-listy13

Mikinova rezidence

Zajeli jsme do nedalekých hor Ogilvie Moutains, které jsou severním směrem, asi hodinu jízdy po Dempster Highway, která vede až do města Inuvik na severu Kanady. V horách jsme udělali výstup na jednu bezejmennou horu s výškou něco pod 2000 metrů. Velmi mě překvapilo, že ty potvory komáří s námi lezly až na vrchol hory, trpělivě čekaly a bodaly tehdy, když se ze zpoceného těla odpařil repelent. Ale i na to se dá zvyknout, kromě jsme zjistili, že pokud vyjde slunce nebo začne foukat vítr, tak komáři zmizí, protože to jim vadí. Na cestě zpět jsme se nechali vysadit ve spálených lesích a tam jsme sbírali celý další den smrže, ve zdejší řeči Mushrooms picking-Morels. Vybaveni medvědím slzným a nervovým sprejem a kbelíky prořezanými pilkou kvůli větracím otvorům jsme bloudili v lesích a sbírali smrže. Pálilo sluníčko a v popelavém lese jsme za chvíli byli ušmudlaní jako kominíci. Nasbírali jsme dva kyblíky a ve výkupu prodali, bylo na nákup a koupili jsme si i jablíčko. Ovoce a zelenina jsou ve zdejších končinách velmi drahé. Nic tady nemá šanci pořádně dozrát, v krátkém letním období se snaží veškerá flóra nahnat co nejvíce z období spánku v zimě, ale na zeleninu a ovoce je to málo. Pár lidí tady pěstuje ve sklenicích rajčata a nějakou tu zeleninu, ale nic moc. Brambory tady vždycky zmrznou.

Směrem po Dempster Highway je také tzv. „trappline“ Mikina a Joanne. Je to lovné území asi 50x50km, které vám po zažádání a značně dlouhém čekání přidělí Yukonská vláda a tam pro využití pozemku máte lovit do pastí (TRAP) a kožky zpeněžit. Za „trappline“ nic neplatíte, ale musíte ji využít; pokud nelovíte, tak ji vláda přidělí někomu jinému. Uprostřed území se většinou postaví sruby jako základna a oddělená spižírna (Catche). V případě Mikinovy a Joaniny „trappline“ musíte jít tři dny cesty od silnice a najdete dva sruby se střechou porostlou trávou a silnými kládami sroubenými do sebe. Jsou tam i pasti na drobnou kožešinovou zvěř a nějaké pruty na lov ryb. Je tam taky základní jídlo. Sruby jsou postavené původním zálesáckým stylem, protože do těch končin, kde je jen prales a potoky s pitnou vodou se těžko dopravuje nářadí a technika.

yukonske-listy14

Obchod s potravinami na hlavní třídě v Dawson City

V těchto oblastech táhnou stáda jelenů caribou, velmi krásná zvířata, a losi s parohy velikými jak lopaty parníku. Ve srubech na „trapline“ prý našli jednou majitelé převrácená kamna a nakousané konzervy od medvěda - prokousl dvě konzervy s jídlem a pochutnal si. Třetí konzerva byla k jeho smůle spray na medvědy, takže následoval rychlý úprk s převrácením kamen. Tenhleten spray dokáže skolit grizzlyho na zem do křečí a prskání, jenom není dobré stříkat jej proti větru, protože na člověka nemá tenhle deodorant blahodárné účinky - je asi 10x silnější než běžně prodávaný obranný spray pro lidi.

Všechno zde však není tak dobrodružné a romantické. Místní usedlíci jezdí ve velkých pick-upech, dodávkách Ford, Schevrolety a Dodge jsou offroady obřích rozměrů. V životě jsem neviděl tolik velkých teréňáků jako tady. A taky hodně kouří a pijí, někdy (třeba v případě indiánů) i nad své poměry. Taky zde jezdí známé školní žluté autobusy a spousta motorek Harley, tříkolky i sajdy. Přímé okolí Dawsonu je celé rozryté od zlatokopeckých těžebních pontonů, které bagrovaly místní zeminu na dne řeky a zanechávaly za sebou hromady štěrku a tvořily si vlastní jezero. Krásné valouny do předzahrádek, za které se v Hornbachu platí velké peníze, se tady válí všude kolem na hromadách. Těžební pontony vytěžily zlato v celém okolí, ale velké zlaté nuggety někdy propadly na druhou stranu, takže po hromadách zeminy někdy chodí lidé a dohledávají je. I já jsem už jsem držel v ruce dva nuggety, jeden za cenu asi 7500$. Jen chvilku. Hromady se tady táhnou na 15km od města a mezi nimi jsou kanály s průzračnou vodou a v nich jsou bobři. Při projížďce motorovým člunem po Yukon River jsme viděli ztroskotaný kolesový parník z dob zlaté horečky. Nyní je zde snížená viditelnost, asi jako u nás, když je prašno - hoří Aljaška a hranice Yukonu. Jsou tu tři požáry, které hasiči pouze hlídají, aby se oheň nedostal k lidem, jinak je to běžný přírodní proces.

yukonske-listy15

10 km východně od Dempster Higway, kolem horského masivu na Trappline

Trávíme teď měsíc v Dawson city. Někteří lidé nás už znají a zastavují nám u silnice na stop. Kdo zde nezastavuje, jsou turisti v obrovských karavanech. Buď je karavan připojený za pick-upem , nebo je to celé v podobě velkého autobusu. Vzadu pak vlečou ještě běžný osobní vůz, na drobné ježdění. V těchto vozidlech sedí tak 2-5 důchodců a cestují po celé Americe. Běžně se stává, že na penzi prodají dům, koupí karavan a cestují přes léto. V zimě pak mají své teplé místo dole v Mexiku a tam zimují. Tihle vám nikdy na stop nezastaví, jen zamávají. Místní však zastavují běžně a řeknu vám, že přehodit batoh na valník, který je ve výšce vaší brady, je docela výkon. A pak vám ještě řeknou, že tam, kam jedete, je to už jen pět hodin jízdy. V půlce cesty pak pomáháte měnit kolo, protože má sjetý vzorek. Také jsou zajímavá prasklá přední skla. V ČR je policie přísná na 5cm prasklinu, tady praskliny křižují přední skla zprava doleva a od spodu nahoru, přes celou délku. Ještě jsou tu kuriózní nákladní tahače Truck Kenworth. Jsou to náklaďáky s předním kufrem, chromovou lištou a komíny, prostě fešáci. Evropské tahače se tu nikdy neujaly.

V okolních kopcích Dawsonu se stále těží zlato, ale vyplatí se to jen ve velkém. Je tu místo zvané Bonanza Creek, kde žijí největší milionáři, ale také největší lůza, která každému dluží a touží po zisku. Rozrývají tu okolí buldozery a sypou do propíracích kanálů a na konci je z toho zlatý prášek. Velké nuggety se tady v okolí už tak nevyskytují. Stalo se prý, že nalezený nugget o velikosti pěsti nemohl být vykoupen nikým v Dawsonu, poněvadž na něj nikdo z obchodníků neměl peníze. Skončil někde ve sbírce. Jelikož trávíme poslední dny v místním campu, kde si vyděláváme na živobytí, tak jsme nebyli už pár dní v přírodě. Znovu se ale chystáme do spálené divočiny, protože zapršelo a mohl by vyrůst i leckterý smržik. Tentokrát jedeme na Dempster Highway. Ne nadarmo pocházíme ze země, kde žádná houba nedoroste do velikosti staré plodnice, protože ji někdo okamžitě urve a prožene trávícím traktem. Naplnili jsme všechny bedny a kyblíky co jsme měli a nasbírali tak 45 liber, tedy asi 20kg hub! Vše jsme prodali do místního výkupu a máme na jídlo tak na tři týdny. Byli jsme špinaví a černí jak vix. Voda, která tekla ve spáleném lese, byla sice pitná, ale její barva byla něco mezi šedou a zelenou - ale chutnalo to docela dobře, aspoň to mělo nějakou příchuť…

Zde v okolí Bear Creeku se nedávno začal potulovat samotářský vlk. Začali se zde ztrácet psi a kočky, takže se drobní domácí miláčkové dávají na noc domů. Vlci žijí ve smečkách většinou přes zimu, v létě se už toulají sami. Také se tady objevili kojoti, což je velmi zvláštní, protože v této oblasti nikdy nebyli. Místní indiáni pro ně nemají název. Myslím, že je nazývají něčím jako "Ti co přišli v létě". Je to způsobeno globálním oteplováním. Zdejší zvěř je velice málo bojácná. Přijde až k vám a to třeba i myši a rejsci. Medvěd samozřejmě také, ale toho rád oželím. Je zde druh sojky šedé, která vám klidně přistane na ruce a zobe drobky. V místním slangu jí říkají „whisky jack“, a to pro to, že upíjela dřevorubcům whisky.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.