outdooring.cz / Outdoor články / S kočárkem na vandru

Doporučujeme:

S kočárkem na vandru

Už dlouho jsem se těšil, až vyrazím s naší tříletou dcerkou na první pěší vandr. A nápad s kočárkem perfektně vyšel. Kočár uvezl všechno - stan, spacáky, vybavení i dítko ujdoucí samo sotva pár kilometrů. Přesto jsme jich zvládli asi dvaadvacet a ještě si zašplhali po skalnatém hřebenu k rozhledně.

s-kocarkem-na-vandru1

I stavění stanu je zábava.

Bylo mě jasné, že dcerka bude chodit jen občas, takže jsem ji po rovinách a z kopců většinou vezl. Do kopečka musela vždycky šlapat, celý kočár i s ní bych jednoduše neutlačil. Veškerou bagáž jsem naložil do kočáru. Těžké věci jako vodu, jídlo, ešus, stan a oblečení, jsem nacpal do dolního úložného koše. Karimatky jsem uvázal provazem na boky kočáru, takže vypadaly jako plováky a spacák s náhradní obuví jsem přivázal provazem vepředu kočáru. Na tento provaz se daly za jízdy navěšovat různé věci: po cestě natrhané bylinky, mokrý ručník, přes noc pročurané punčocháče a podobně. Sám jsem se divil, co všechno náš kočár uveze a že budu mít nakonec úplně volná záda. Kdybych však vyrazil s více dětmi, asi by mne batoh neminul.

Kočárek jsme si naštěstí pořídili bytelný a pokud plánujete podobný výlet, rozhodně doporučuju silnější a větší nafukovací kolečka, která zvládnou i nerovný terén, jízdu přes kořeny a kamenitou cestu. Kvůli drkotání přes kameny je lepší mít pneumatiky mírně nedofouknuté. Pokud to jde, ideální je trasu prozmyslet předem a projít si ji, aby vás nezaskočila neprůjezdná část, která by vám zhatila návštěvu dětem slíbeného cílového místa, rozhledny, hradu a podobně. Dobré je, když se dítě dopředu na něco konkrétního těší. V našem případě to byla rozhledna Babí lom.

Přidávám pár fíglů na kočárkovou jízdu, které se můžou hodit: při jízdě s kopce se mně osvědčil provaz, jehož jeden konec uvážu na řídící madlo a druhý na svůj opasek. Nemusím už tak dost unavenýma rukama držet celou váhu kočárku a nebo se obávat chvilky slabosti nebo mikrospánku, kdy bych kočár pustil. Váhu tak drží hlavně tělo místo rukou a pokud by snad, nedejbože, došlo k vyklouznutí madla, maximálně se já i kočár sesypeme na zem, ale dítě neujede někam do hlubin údolí. Metrový plochý provaz mám trvale smotaný uprostřed řidítek a když se blíží sešup, přivážu si ho nakrátko k pásku. Další dobrou věcí je drátěný zámek, jaký používají cyklisté. Pokud budete muset kočár zanechat pod prudkým kopcem s hradem nebo rozhlednou, zamčete si ho ke stromu. Samozřejmě, že kdyby někdo chtěl, ukradne jej i tak, ale zabere mu to nepoměrně delší dobu a větší úsilí - a vy ho možná stačíte chytit. Stejným způsobem zabráníte vtipálkům, aby vám s kočárem někam nepopojeli, zatímco se kocháte výhledem na rozhledně. Jste prostě klidnější v době, kdy jste mimo výhled na kočár. Příruční batoh s cennými věcmi jsme měli po ruce uvázaný na řidítkách, takže když jsme odcházeli od kočárku, brali jsme jenom ten batoh.

s-kocarkem-na-vandru2

Tati jedéém. Příští stanice studánka.

Sotva jsme vyjeli z domova (do lesa máme kousek), už slyším: „Tatí, mě boolíí noohy.“ No jistě, to jsem čekal. „Nastup, teď bude rovina a pak pojedeme z kopce.“ U rybníka jsme strávili kousek dopoledne brouzdáním ve vodě, koupáním a "chytáním ryb" na trávu. Pak jsme se vydali pěšky po krásné zpevněné lesní cestě do kopečka, občas našli malinu nebo zapomenutou opožděnou jahodu. Když jsme občas potkali turisty, budili jsme plně naloženým kočárkem zaslouženou pozornost. Horko bylo pořádné a když dcerka v kočárku usnula, zaparkoval jsem ve stínu stromů a sám jsem si dal taky dvacet v trávě. To je pohodička, mraky plynou nad hlavou a my nikam nespěcháme...

U studánky jsme doplnili vodu, našli podél cesty pár bedlí, které jsme zavěsili v plátěné tašce na bok kočárku. Pod kopcem s rozhlednou jsme kočár zaparkovali a šplhali do prudkého kopce. Skalnatý hřeben se dceři moc líbil, skákali jsme z kamene na kámen, občas jsem ji přenášel na vyšší stupy a skoro pořád ji držel za ruku, protože okolo nás byly strmé padáky dolů. Už jsem si říkal, jestli jsme se trochu nepřecenili, protože rozhledna se ne a ne ukázat a nás čekala stejná cesta zpátky. Ale dcerka chtěla pokračovat v cestě a tak jsme si ukazovali mechy a lišejníky a říkali názvy stromů, než se před námi obejvila rozhledna. Tam jsme se pokochali krásným výhledem a vydali se zpátky ke kočárku.

Večer se blížil, dojeli jsme na louku a udělali si špekáčky na ohni a postavili stan. Těsně potom u nás zastavil gazík s myslivcem, že prý se tady nesmí stanovat, protože tady je revír. No, nehádal jsem se s ním, ale když jsem podotknul, že ráno jedeme dál, nic už nenamítal.

Dcerka skotačila se smíchem po stanu, pak jsme přečetli pohádku a šli spát. Kdepak nějaká tíseň ze tmy nebo strach bez mámy! Výhrůžně štěkajícího srnce už ani neslyšela, jak tvrdě spala. Ráno jsme nechali proschnout stan, nabalili bagáž zpátky na kočár a vrátili se přes lesy domů. Došli jsme zrovna na večeři.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.