outdooring.cz / Outdoor články / Proti hadímu uštknutí

Proti hadímu uštknutí

Víte, kdo to byl jedidoktor? A víte nakolik se v Africe na konci 19. století cenila pořádně propocená čepice takového jedidoktora? Dostala se nám do rukou zajímavá kniha "Národové jižní Afriky", která vyšla v Praze roku 1869, a ze které vybíráme kapitolu o tehdejším léčení hadího uštknutí.

proti-hadimu-ustknuti

V Kapsku a ještě více v krajinách dále na sever ležících rodí se několik druhů jedovatých hadů, štírů, pavouků, stonožek a jiných plazů, jichž jedovaté uštknutí podlé bezpočetných zkušeností smrt mívá v zápětí; proti takovým uštknutím a podobně i proti otrávením rostlinnými jedy provozují Afričané zvláštní a podivuhodnou léčitelskou praxi, kteráž zajisté zasluhuje, aby s ní čtenář blíže se obeznámil.

Mladý jeden Hotentot jest nyní "černým doktorem" polního velitele Redelinghuysa; školu si odbyl takovýmto spůsobem: nejprvé jal se polykati hadí jed, aby vpravil si do krve prostředek proti uštknutí hadímu. Jakýmsi očkováním nabývají tedy tito lidé moci, působit proti usmrcujícím jedům. Nejprvé polykají jed, pak dodávají ho krvi očkováním, polykají pak zase nové dávky jedu a očkují se znova, aby udrželi svou léčivou sílů.

U civilizovanějších osadníků kapských ovšem plného uznání došlo v Evropě co protijed při uštknutích žíravé amonium (čpavek), avšak ve vzdálenějších, nejvíce suchých a smutných pustinách, i v ostatních úrodných krajinách jihoafrických výtečný tento prostředek zcela jeste neznámý, a "jedidoktor" jediná spása a ochrana. Jeho pot a moč nejen u divochů prahnoucích stepí, ale i u potomků starých holandských osadníků, kteří v patriarchální sprostosti žijíce o evropské civilisaci tak málo vědí, jako divoši sami, jediným a neomylným jest protijedem při všech svrchu uvedených otráveninách. Věc ta bude se snad na první pohled zdáti směšnou; avšak přečetné, zajímavé a od znalců stvrzené případy vymáhají, aby s vážností bylo o ní pojednáno. Dávno a mnoho již vypravovalo se o kouzelné moci, již Egypčané, Hindové a Singalesové nad hady provozují, a Evropa prohlašovala taková kouzla za podvod a šalbu. Nyní počínáme věřiti.

Zde uvedeny buďtež z mnohaleté zkušenosti na slovo vzatého lékaře, dra. Krečmara, některé příklady, jichž očitým byl svědkem. Vypravuje mezi jiným:

"Jakéhosi Hotentota uštknula do ruky (pod loktem) zmije rohatá (vipera cornuta); patrné známky otrávení a rychlé ochabování sil nedaly o tom pochybovati, že smrt bude v zápětí. Navzdor obvazkům, jež ihned nad rukou i pod ránou byly přiloženy, otekla rychle celá ruka až k podpaží, zároveň pak prosakovaly šedé skvrny, kteréž brzo splynuly v pruhy barvy břidlicové, řeč uštknutého stala se blabolivou a nesrozumitelnou, dech se mu úžil.

Nyní vstoupil černý doktor, starý Mosambičan, který bydlel jen několik set kroků od chalupy, kde Hotentot se smrtí zápasící ležel. Nebezpečenství stávalo se každou chvílí hrozivějším. Hotentot, jehož žlutě hnědá barva špinavě zbělela, ležel nepohnutě s očima otevřenýma a před sebe upřenýma; dech vždy více se krátil a sípal; kůže byla studená, lepkavá.

Jediný pohled, jak se zdálo, dostatečně poučil černého doktora, v jakém stavu nemocný se nalézal. I zamnul rukou pod paždím a otřel opocené prsty nemocnému několikráte pod nos. Prudké škubnutí, jakoby elektrická jiskra do těla vjela, bylo okamžitým účinkem, ale trvalo jen několik sekund.

Po té sňal doktor s hlavy červenou vlněnou čepici velmi nečistou a ždímal cíp její v několika lžicích vody, až tato čpavou špinou dostatečně byla nasycena. Opět přistrčil nemocnému potem z podpaží ovlažené prsty k nosu, ale nevztáhl jich už nazpět.

Trhání se vzmáhalo a pdobalo se brzo lehkým konvulsím; konečně vzpřímil se nemocný na pohled s velikým přemáháním nesmírné slabosti, posadil se, ohlížel se divoce a vyděšeně kolkolem a snažil se promluviti. Ihned podával mu "doktor" špinavou onu vodu, a nemocný, jemuž hlavu nazpět sehnuli, aby tekutinu do hrdla mu vlíti mohli, polykal ji velmi namáhavě. Na to zmocnila se pacienta opět dřívější otupělost, oči se však uzavřely, nitkovitá tepna vzedmula se a kůži přibývalo tepla. As po 15 minutách podal mu Moasmbičan druhý doušek, jejž nemocný mechanicky, jako ve snách, srkal.

Půl hodiny na to mluvil již nemocný zcela srozumitelně a v dokonalém sebevědomí, potil se hojně, ociťoval se velmi uondaným a naříkal si na jakousi pustotu v hlavě a mdlobu v údech. Všechny těžkosti ztrácely se pak, aniž by doktor ještě své čepice byl použil, a druhý den na to byl Hotentot zcela zdráv."

Takové čepice mají velikou pověst u osadníků západní provincie; bez zdráhání zaplatí za řádně propocenou čepici - čím špinavější, tím lepší - holandský dukát. Čepice se roztrhá a jednotlivými kousky podělí se příbuzní a přátelé, kteří za sucha se svými stády musejí uvnitř země vyhledávati pastviny, kde jedidoktora nemají hned po ruce.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.