outdooring.cz / Outdoor články / Propršené Roháče

Propršené Roháče

Probouzí mne chlad a vytrvalé bubnování dešťových kapek na naši maličkou roubenku se zatékající střechou. Kamínka dávno vychladla. V noci ze mne spadla tuhá letitá vatelínová deka, kterou naši hostitelé honosně nazývají lůžkovinou a při deseti stupních se jen tak v triku spát nedá. Ze sousední válendy se ozývá spokojené chrupkání. Můj milovaný se řádně vybavil silným spacákem a spí spánkem spravedlivých. Já jsem se tehdy v obchůdku nechala okouzlit akční cenou, nízkou váhou a velkou sešlapatelností svého spacáku a teď to mám - slouží mi tak akorát proti komárům.

proprsene-rohace1

Roháče: Naše roubenka

Letos se počasí opravdu nevyvedlo. Jsme tady už třetí den a řečeno slovy klasika, jen "chčije a chčije". Bez pláštěnky prostě nelze. Ne že bychom to brali nějak tragicky. První den jsme prošli skanzen, sbírali nebývalou úrodu hub a dělali si z nich baštu, druhý den jsme se zabahněnými cestičkami vypravili na Sivý Vrch a včera jsme courali okolo ples, kde se dokonce na pár momentů protrhaly mraky a mohli jsme udělat pár fotek, na nichž není poznat, jaká je ve skutečnosti nepohoda. A potom po kolena mokří zpět k roubence, kde jsme zatopili, přičemž zpětný tah studeného komína naplnil malou místnost kouřem z vlhkého dříví. Ale když pak dřevo vyschlo, kouř vyvanul a komín se zahřál, bylo v roubence krásně teplo, malá petrolejka romanticky svítila a na kamnech voněl čaj z bylinek nasbíraných přímo před roubenkou.

"A kolik že vás to ubytování stojí?"oslovila mne první den paní ve frontě v zuberecké směnárně.
Když se dozvěděla požadovanou finanční níži, kvikla: "Jéžišmarjá, tak laciný, a kde to jé?"
A po informaci, že u lesa a hned u turistického chodníku na Osobitou jen zalapala po dechu a málem se k nám v tu chvíli nastěhovala taky.
"Co to máte na rukávu?" zpozorněla vzápětí, když jsem vytahovala peněženku.
"To jsem se asi zamazala od kamen."
"Vy si musíte topit?"

proprsene-rohace2

Roháče: Chvilička, kdy zrovna nepršelo - Roháčské pleso.

"No jistě, i sekat dřevo. Taky tam není elektrika, umýváme se v potoku, na záchod chodíme do lesa a vodu si nosíme ze studně."
Nad těmito slastmi ale paní jen vrtěla hlavou a už se jí k nám nechtělo.
A tak jsem se v poklidu a bez návštěvy vrátila do naší roubenky a cestou u potoka nasbírala jahody, borůvky a pár růžovek. Jo, ubytování paráda a dary přírody taky. Jenže na hřebeny nemůžeme.

Zatápím, větrám kouř a vařím čaj. Pak zalézám pod přikrývku a nad knihou Anthonyho de Mella znovu usínám. Probouzí mne podivné ticho. Neprší!!! Přes mraky se derou sluneční paprsky a na plotně voní čaj.
"Vstávej, jde se na hřebeny", budím partnera.
"Nikam nejdu!"ozve se ze spacáku: "Ještě teď je mně zima ze včerejška a mám rýmu a jsem unavenej. A ty taky nechoď, hlásili bouřku." Jenže ani dobře míněná rada, ani včerejší předpověd nezadrží jednu paličatou ženskou, která se třese na řetězovku Ostrého Roháče a na to, jak si na Plačlivém postaví kamenný oltářík. Horské počasí je proměnlivé hodinu od hodiny, tak co by nemohlo být chvilku hezky!

proprsene-rohace3

Roháče: Už nepší! A nebo ještě neprší...?

Beru sváču a skobu na lanku a už si to šupajdím od Zverovky na Tatliakovo. Je sice zataženo, ale neprší. Mohlo by to vyjít. U Tatliakova plesa si "dávám kávu", což v cestovním pojetí znamená, že si do úst nasypu instantní kafe a zapiju vodou. Na chvíli usedám na lavičku ke čtyřem ženám různého věku a různého místa pobytu v bývalém federálu, ponadáváme si, že slovenské filmy jsou nadabované do češtiny a naopak a že dnešní děti už nerozumějí česky či slovensky a chystám se dál.
"Radši nechoďte, sice neprší, ale včera hlásili bouřku", nabádá mne jedna žena. Ale co znamená dobře míněná rada a včerejší předpověď proti hřebenovce Ostrého Roháče!

Vyrážím lesem vzhůru po zelené na sedlo Zábrať. Začíná zase pršet a trochu mne mate, že dost lidí šlo proti mně dolů, zatímco mým směrem snad dva-tři. Husté smrky a borovice deštěm ještě více potemňují, už jsem hodnou chvíli nikoho nepotkala. Rozpršelo se docela dost a pouť temným lesem doprovázená zvukem pleskotu velkých kapek na pláštěnku je zajímavá a tajemná. Už jsem zase promočená až po kolena, ale nějak to nevadí. Obdivuji krásné muchomůrky červené, které lemují cestu jako malé patníčky.

Fuj! Následuje šok, že by se ve mně v tu chvíli krve nedořezal. Přímo před oči mi vyskakuje něco velikého, šustícího a rezavého. Ve zlomku vteřiny mi hlavou proběhne :"Srnka! Jelen!! A nebo... MEDVĚD!!! V tentýž zlomek sekundy přemýšlím, co teď budu dělat a šílenou rychlostí mi hlavou proběhnou všechny lesácké rady, které jsem kdy četla. O další vteřinu později už jenom hluboce vydechuji a úlevně se modlím. Přímo přede mne shodil stále zesilující vítr starou, velikou, rezavou borovicovou větev.

proprsene-rohace4

Roháče: Skanzen Brestová

Přidávám do kroku abych úlek rozchodila a brzo se dostávám k pásu kosodřevin. Fouká silný vítr a vytrvale "chčije". Kapky začínají být vlezlé, vítr mi strhl kapuci a nafoukal je za krk. Proti mně jdou dolů další dva lidé, říkají, že na hřebenech ještě někoho viděli, ale nevypadá to, že by se mělo počasí uklidnit. No, hlodají ve mně pochybnosti, ale zkusím jít dál. Horské počasí je nestálé, co kdyby se ještě zadařilo?

Když jsem se vymotala z kosodřeviny, zbývá do sedla jen kousek. Jenže to už je zcela otevřený prostor, ve kterém teprve pociťuji sílu větru a deště. Kapky nepadají k zemi, ale vodorovně a potměšile zalézají za pláštěnku. Konečně přicházím k prvnímu výškovému bodu, kterým je sedlo Zábrať, jsem tedy na pouhém začátku hřebenovky. V cloně deště vidím na nízké trávě plno jmen a dat vyskládaných bělavými kamínky vápence. Přitahuji pláštěnku a jdu vzhůru na první větší kopec - Rákoň. Daleko před sebou, už na hřebeni k Volovci, vidím dvě malinké tečky v červených větrovkách či pláštěnkách, asi podobné šílence, jako jsem já sama. Jenže pro mne tady dnes cesta končí. Když jsem došlapala na polsko-slovenskou hranici, zmocnil se mne poryv větru, který mi strhl pláštěnku a duchové hor mne za mou troufalost řádně osprchovali od hlavy až k patě. V tom větru je mi pořádná zima, a jak ostatně říkal i Amundsen, na zimu si zvyknout nelze. Vysněná hřebenovka s Ostrým Roháčem zmizely v dešti. Vítr, kroupy a velké kapky mne doslova spláchly z Rákoně na Zábrať a odtud dolů na Tatliakovo, tak rychlý mi připadal můj ústup zpět.

Poté, co jsem si na Tatliakovu pod stříškou dala další kávovou pauzu a řekla si - co se dá dělat, tak mne prostě hory dneska nepřijaly - déšť ustal a přes mraky se napnuly šípy slunečních paprsků. Dokonce bylo i teplo. Pěkné počasí vydrželo až do pozdního odpoledne, ještě dlouho potom, co jsem si od Zverovky stopla rodinku, která mne vzala až k naší roubence. A ani jim nevadilo, že ze mne teče jak z vodníka. Ohřála jsem se u svého milovaného ve spacáku a pak jsme šli společně na grog a halušky. Horské počasí je prostě nestálé...

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.