outdooring.cz / Outdoor články / Národní park Khao Yai v Thajsku

Doporučujeme:

Národní park Khao Yai v Thajsku

Tak se nám při našem pracovním pobytu v Thajsku podařilo vyjet na další výlet. Tentokrát do přírody, do národního parku. Národních parků je v Thajsku několik a my si vybrali ten nejbližší - Khao Yai. Je vidět, že i když se Thajsko mohutně hospodářsky rozvíjí, tak tu myslí i na ochranu přírody.

narodni-park-khao-yai1

Tamhle se mihnul Tarzan! Ale ne, to byl jen Indiana Jones...

Národní park Khao Yai se nachází asi 150 km na severovýchod od Bangkoku. Proto jsme vyjeli velmi brzo, abychom se vyhnuli věčné dopravní zácpě ve městě a v ušetřeném čase mohli chodit po pralese. V autě jsme hned usnuli a probudili se až za dvě hodiny před branou parku. Kolem byly vidět kopce a venku bylo oproti skleníkovému počasí města znatelně chladněji - park je ve výšce kolem 800 metrů n. m. (Jeli s námi místní dva kluci a tři holky z laboratoře. Dostali jsme od nich radu, že tam bude chladněji, abysme se víc oblékli. "Chladněji" znamenalo asi 25 stupňů. Ještě že jsme si to oblečení mohli nechat v autě.)

U brány jsme zaplatili poplatek a auto se začalo škrábat po úzké silničce do kopce. U kraje silnice občas seděli malí makakové, kteří jak viděli auto, líně zalezli do trávy, aby si pak zase hned sedli zpátky.

Dojeli jsme k turistické centrále a dali si snídani. Domluvili jsme se, jakou cestou půjdeme. Parku znalí se divili, že si troufáme na 6-8 km chůze k vodopádům. Později se ukázalo proč. Holky šly domluvit průvodce a ten nám přinesl návleky na nohy proti pijavicím. Na závěr jsme na sebe nalili repelent proti moskytům (ve větším množství odpuzuje i lidi) a vykročili vstříc pralesu.

Napadlo nás zeptat se děvčat, jestli uz v pralese byly. Říkaly, že dosud ne. Postupně jsme se dozvěděli, ze mimo Bangkok jezdí jen výjimečně. Byly to prostě "typický městský holky". Ale držely se statečně a celou cestu s námi prošly bez větších problémů.

narodni-park-khao-yai2

Návleky proti pijavicím.

Přešli jsme provazový most a pokračovali po dlážděné cestě. Po čtvrt kilometru však průvodce sešel z cesty a dál už jsme šli pravou džunglí. Ze začátku byl les hustý asi jako u nás (vysoké stromy a palmy a pod nimi nejaké keře), pak ale začal houstnout. Rostlin přibývalo a začaly mít trny. Ze stromů visely liány a na zemi se objevily velmi pevné šlahouny nečeho, o co se velmi dobře zakopávalo. Liány byly tlusté jako ruka a někdy i víc. Rozhodně by se na nich nedalo po tarzanovsku skákat ze stromu na strom. Začali jsme sundávat z navleků první pijavice. Dokázaly se pevně zakousnout do látky a většinou se dřív rozmáčkly. Holky se jich strašně štítily - a to ještě nevěděly, co je čeká!

Keřů pořád přibývalo a někdy jsme se museli prodírat po ramena (po naše evropská ramena!) vysokým porostem. Thajská část skupiny v porostu zmizela zcela a to, že tam někde dole jsou, jsme věděli jen podle hlasů. Několikrát jsme se vraceli a začínal jsem mít divný pocit, že i průvodce se nějak ztratil. Sem tam jsme sešli z cesty, ale ten chlapík nás vždy vrátil zpátky. Orientačními značkami průvodců zde byly červené špagáty navázané na stromy. Mezi nimi bylo tak padesát metrů a prý se průběžně měnily podle toho, jak les zarůstal.

Po cestě jsme - snad kromě pijavic - nepotkali žádné zvíře. Pralesní zvířata jsou hodně plachá a před námi šla ještě jedna skupina turistů.

Bylo nám děsné vedro a hodně jsme se potili. Všichni kromě průvodce jsme byli dezorientováni a tak nás hodně překvapilo, když se zničehonic před námi objevila silnice - konec cesty lesem. Poděkovali jsme průvodci, sundali návleky a obrali z nich mraky pijavic, zvláště holkám to dalo zabrat. Zbytek cesty k vodopádům jsme dojeli autem.

Vodopády byly krasné. Dalo se pod nimi koupat, ale nebyly na to nijak upravené. Navíc k nim vedly hodně krkolomné schody, což bylo možná dobře.

Byl to skvělý výlet. Jak pro nás, protože do tropického pralesa se jen tak nedostanem, tak pro děvčata, samotné by je nejspíš vůbec nenapadlo, aby sem šly.Všichni jsme byli řádně unavení, což se projevilo další den na pravidelné pracovní schůzce oddělení. Ti, co byli v parku se vyznačovali nepřítomným výrazem a mírně přivřenýma očima.

narodni-park-khao-yai3

Prodíráme se džunglí jako mravenečci.

narodni-park-khao-yai4

Vodopády v džungli.

narodni-park-khao-yai5

Thajské městské dívky na výletě.

narodni-park-khao-yai6

Slavný most přes řeku Kwai sice v této oblasti neleží, ale připravit jsme vás o tyhle fotky nemohli.

narodni-park-khao-yai7

Řeka Kwai z vlaku.

narodni-park-khao-yai8

Do 30 let tahle lijána strom zahubí.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.