outdooring.cz / Outdoor články / Národní park Arches – pohádka zakletá v kameni

Doporučujeme:

Národní park Arches – pohádka zakletá v kameni

Pouště a polopouště nikdy nepatřily mezi mé nejoblíbenější typy krajin. Mám ráda lesy, vodu a přírodu přímo překypující formami života. Když jsem nedávno dostala příležitost navštívit společně s přáteli několik národních parků v USA, propadl se Arches ve srovnání s takovými ikonami jako Sequoia nebo Yosemite v žebříčku mých priorit hodně hluboko. Těšila jsem se na něj, ale nečekala jsem, že to bude právě on, který mě skutečně „chytí za srdce“. Přesto se tak stalo, zapůsobil na mě jako málokteré jiné místo.

nparch1

Proč? Co je na něm tak úchvatného? Už příjezd k jeho hranicím je nevšední. Z naprosté roviny se nenápadně zdvihají osamocené skalní masivy a všímavému oku neuniknou první náznaky skalních oken. Po pár kilometrech mineme vstupní bránu a silnice se najednou začne v dlouhých serpentinách šplhat holou skalou vysoko na náhorní plošinu. Jakmile jsme se vydrápali až na ni, ocitli jsme se v jiném světě. Podél vyhlídkové silnice jsme si mohli hlavy ukroutit. Zaujal nás nepřehlédnutelný Balanced Rock – kuželovitý balvan usazený na špičce a balancující na jiném. Všude kolem nás z roviny vystupovaly skalní masivy a fantazie pracovala na plné obrátky. Každá skála nám něco připomínala! A nejen nám – v mapě jsme našli Varhany, Tři klevetnice i Papouška. A mnoho, mnoho dalších.

            Skutečným klenotem Arches jsou však skalní okna, která celému parku dala jméno. Na území Národního parku Arches najdete největší koncentraci kamenných oblouků na Zemi - více než 2 000 skalních oken, oblouků a bran neploše 295 km2. Přesný počet nelze stanovit, protože se neustále mění - nové vznikají, staré se postupně vlivem eroze ztenčují až se nakonec zhroutí. Arches prostě žije.

Jak tyto oblouky vznikají? Před miliony let bychom zde nalezli prehistorické moře, po němž zůstala několikametrová krusta soli. Na ní se usazovaly další vrstvy pískovců s různými vlastnostmi. Tyto nestejnorodé vrstvy se postupem času zdeformovaly a současnou podobu parku dotvořila eroze. Voda ve skalních pulinách vlivem změny teplot roztrhala pevnou skálu a odhalila hlouběji uložené vrstvy působení větru.

Při pohledu na některá z oken jen stěží věříme, že stále stojí, tak subtilní se zdají být. Navštívili jsme nejširší přírodní okno na světě – přibližně 90 metrů široký Landscape Arch, stejně jako ani ne 1 metr široký Baby Arch, vynechat jsme pochopitelně nemohli jeden z nejkrásnějších - Delicate Arch (známý mimo jiné jako symbol státu Utah). Některá okna vznikla ve vrstvách kolmých na sebe, jiná jakoby v sérii za sebou. Průhledy přes ně se otevírají do překrásné krajiny pod náhorní plošinou.

            Měli jsme štěstí, kouzelný svět skalních oblouků jsme navštívili na podzim – nerušilo nás přespříliš turistů, což byla jedna z našich největších obav. A oprávněně. V létě kapacity parkovišť ani zdaleka nedostačují a řada návštěvníků se musí spokojit s prohlídkou „za jízdy“. I tak uvidí řadu krásným míst, ale sami uznáte, že to prostě není to pravé. Přírodu je třeba si vychutnat zblízka. Cítit ji na vlastní kůži. Mohutnost mnoha oken si člověk neuvědomí, dokud nastane přímo pod nimi…

nparch2

            Také počasí nám přálo, obloha vymetená (což zde není nic výjimečného), ale příjemných 25 stupňů. V létě teplota často stoupá nad 40 ve stínu a toho je tu navíc skutečně poskromnu. Dva dny před naším příjezdem oblast navštívil opravdu vzácný host – déšť. Mohli jsme proto pozorovat skutečně nevšední podívanou – zelenající se a kvetoucí polopoušť a dokonce přímo před očima mizející tůňky dešťové vody.

            Jeden den je na poznání celého parku málo. Nemáte-li více času, nezoufejte. Z vyhlídkové silnice procházející velkou částí Arches uvidíte spoustu zajímavého, k nejatraktivnějším místům (Wiewpountům) vedou krátké odbočky. Máte-li skutečně naspěch, nemusíte ani vystoupit z auta. My si ale přáli vidět mnohem více a tak jsem si na návštěvu Arches vyhradili delší čas. Zpráva parku nabízí možnost ubytování v kempech. Věděli jsme, že je třeba počítat s nedostatkem vody – ta je vzácná v celém parku – proto jsme se řádně předzásobili. Vybrali jsme si kemp s poetickým názvem Devil´s garden (Ďáblova zahrada). Netuším, kdo tento název vymyslel, ale snad se ani nemohl více mýlit. Kemp nás doslova nadchl! Panoramatický výhled do okolí, skalní okno pár metrů za stany a vybavení na nejvyšší úrovni.

            Arches nabízí velké množství turistických tras – od nejjednodušších, pouze několikaminutových přes delší dvou až pětihodinové po několikadenní na vlastní nebezpečí. Skutečně je z čeho vybírat. My nemohli vynechat krásnou procházku na Delicate Arch. Chytře jsme si ji načasovali tak, abychom k oblouku dorazili před západem slunce, kdy je překrásně nasvětlený (většinu dne totiž stojí bokem ke slunečním paprskům a stíní tak sám sebe). Pohodová procházka na The Spectacles (Brýle) nás překvapila množstvím „zkamenělých“ zvířat – viděli jsme mamuta, velblouda a kamarád dokonce dva slony – nicméně ti se před námi ostatními nejspíš schovali, nikomu jinému se je nalézt nepovedlo…

Neobvyklá krajina Arches lákala lidi odpradávna. Lovci a sběrači znali tuto oblast už před 10 000 lety. Později zde žili také indiáni známí jako „Ancestral Puebloan“ a „Fremont people“, které pak vystřídali Utové a Paiutové (jejichž skalní malby můžete vidět při cestě na Delicate Arch). Potomci těchto kmenů žijí v okolí Arches dodnes. První Evropané sem zavítali až v 18. století. Vyprávěli o neuvěřitelné kráse, kterou viděli, ale také o drsných přírodních podmínkách. Postupem času se Arches stávalo známější i v širším okolí a přibližně od poloviny 20. století se řadí mezi turisty nejnavštěvovanější národní parky USA.

Ještě dlouho po návratu jsem na Arches vzpomínala. Zamíříte-li někdy do Utahu, nenechte si tento národní park ujít. Určitě vás svou nevšední krásou osloví, dejte si však dobrý pozor – vedro a nedostatek vody, to je nebezpečná kombinace a v Arches žádná výjimka. Když se však dobře připravíte a nenecháte se zaskočit, uvidíte neuvěřitelnou krajinu – takovou, jakou jen tak někde nenajdete. A možná vás okouzlí stejně tak jako mě. Pak na ni budete už navždy vzpomínat jako na pohádku zakletou v kameni.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.