outdooring.cz / Outdoor články / Na hory do Rumunska

Doporučujeme:

Na hory do Rumunska

Rumunské hory jsou pojem. Rozlehlé masívy jižních Karpat, kde člověk potkává jen stáda ovcí a sem tam salaš, rozeklané vrcholky skalnatých partií i oblé kopce s temnými smrkovými porosty, stejně jako krasové útvary – to vše jsou rumunské hory. Koneckonců jména Fagaraš či Retezat někdy slyšel snad každý cestovatel. Toulal se tudy i Miroslav Nevrlý, jenž své dojmy zachytil v poutavé knize Karpatské hry. Navštívil jsem čtyři pohoří v této balkánské zemi a každé ve mně zanechalo jiný dojem.

Retezat

nahorydorumunska1

Travnaté kopce Şureanu s panoramatem Paringu v pozadí

Když jsem se přes Slovensko a Maďarsko autobusem dokodrcal do západní části Rumunska a u rozestavěné přehrady se vydal po svých, čekalo mne dlouhé a příkré stoupání do vysokých partií Velkého Retezatu, drsných kamenitých, ale úchvatných hor s ostrými špicemi a množstvím ledovcových jezer, uzavřených mezi stěnami šedých skal. Následujících několik dní bylo ve znamení náročného pochodu, avšak také spektakulárních výhledů, které rozhodně stály za tu námahu. Pohoří se nachází v národním parku, a je zde proto dovoleno tábořit pouze na vyhrazených místech. V žádném případě nejde o nějaké kempy – spíše o travnatou plochu určenou k postavení stanů s malou chatičkou, kde přebývá pracovník NP. A tak si člověk musí dobře naplánovat trasu, aby k večeru nezjistil, že mu k nejbližšímu placu pro táboření zbývá ještě 15 kilometrů po skalách.

Právě díky tomu jsem tehdy absolvoval jednu ze svých nejnáročnějších túr v životě. Od jezera Zănoaga jsem se s částí naší skupiny vydal přes sedla Judele a Curmătura Bucurei k nejvyššímu vrcholu Virful Peleaga (2509 m n.m.). Výhledu jsme si moc neužili, poněvadž z údolí se valila hustá mlha. Při pohybu nad propastmi nám stabilitu, která s mnohakilovou krosnou na zádech už takto nebyla valná, ztěžoval urputný vítr. Po dlouhé hřebenové cestě jsme dorazili k chatě Buta, která leží někde na rozhraní mezi Velkým a Malým Retezatem. Na další den zbýval sestup po svazích Malého Retezatu a přesun do města Petroşani, kde jsme nakoupili potraviny.

Paring

nahorydorumunska2

Jezero Zănoaga (Velký Retezat)

Vrcholky Paringu jsou v porovnání s Retezatem oblejší, travnatější, převýšení nejsou tak veliká, nicméně v divokosti si s ním nezadá. Jeho nejvyšší vrchol Vf. Paringul Mare (2519 m n.m.) je ještě o deset metrů vyšší než ten retezatský. I zde nás čekala průzračná plesa, v nichž se zračí stěny ledovcových karů a těla volně se pasoucích koní. I zde jsme minuli stádo ovcí s bačou a kromě něho za celé tři dny jen jednoho turistu.

O to pozoruhodnější je fakt, že od hotelu Rusu na úpatí nás do výše cca 1700 m n.m. vyvezla lanovka. Pustili ji kvůli nám; zřejmě jsme byli jediní pasažéři. Už po svých jsme pak vystoupali na vrchol Vf. Cârja (2405 m n.m.) a posléze na již zmíněný Vf. Paringul Mare. V závěru dne jsme po vrstevnici došli kamenitou strání k malebnému jezírku, obklopenému vzrostlou klečí. Krásnější místo pro táboření jsme si skoro nemohli přát.

Po travnatých loukách jsme postupně sklesali do sedla Groapa Seacă, kudy prochází místní silniční komunikace a kde jsme kvůli vytrvalému dešti strávili dva dny. Dvakráte nás nad ránem probudilo cinkání zvonců. To když naším táborem procházelo stádo krav. K prvním cestám pohoří Şureanu to odsud bylo jen kousíček, neboť Paring a Şureanu plynule přecházejí jedno v druhé. Po cestě jsme pro změnu potkali houfec oslíků.

Şureanu

Vlastně by spíš dalo říct, že geologicky mladší Paring vyrůstá uprostřed rozlehlého Şureanu, neboť vznikl převrásněním jeho části. Pohoří Şureanu tvoří zaoblené, kopcovité hory, liduprázdné, neznačené a pokryté travnatými plochami, ve kterých se objevují ostrovy tmavých lesů. To mu dodává jakýsi parkovitý ráz a dělá je velmi malebným. Sem turista zavítá jen málokdy, a kdyby tu nebyly znatelné stopy po freeride-závodech na motorkách, civilizaci by nám tu připomněli jen dva bačové se svým stádem a několik salaší. Pro tuto oblast ani neexistuje pořádná mapa. Miroslav Nevrlý přirovnal tyto vylidněné kopce k vnitřnímu Mongolsku.

První den jsme se museli prodírat hustou mlhou, ale pak se udělalo krásně. Je známo, že ve zdejších horách žijí medvědi, a pravda je, že zrovna Şureanu je pro ně svým terénem jako dělané. Dle pravidel jsme na noc zavěšovali jídlo na stromy v dostatečné vzdálenosti od stanů, nicméně ráno jsme je vždy našli a s chlupáčem jsme se nesetkali. Na dlouhé večerní vysedávání u ohně to tady, stejně jako v předchozích horách, nebylo, neboť svým tvarem jsou to hory oblé, avšak jejich nadmořská výška přesahuje 2000 m n.m., takže tu přes noc moc teplo není. Nejvyšší hora Vf. lui Pătru má 2130 metrů, ovšem větší oříšek pro nás představoval Vf. Negru (1862 m n.m.), jejž jsme se snažili identifikovat podle míry zalesnění, což bylo v obklopení několika podobnými vrcholy poměrně zapeklité.

Na kraji Şureanu se nacházejí trosky bývalého hlavního města Dácké říše Sarmizegetusa Regia, ale v praxi to není nic velkolepého – spíše připomínka toho, že zde město kdysi stálo. Odsud to bylo asi 15 km po široké cestě k chatě Costeşti. Další zastávku pro nákupy pak představovalo město Deva.

Bihor

nahorydorumunska3

Ponorné hrady

Toto je trochu jiná kapitola. Bihor je součástí Apusenského pohoří, které nedosahuje velkých výšek, zato nabízí úchvatné přírodní scenérie. Jedná se o krasovou oblast, kde se v průběhu doby vytvořily hluboké propasti, jeskynní komplexy, systémy ponorných řek a četné soutěsky. Zdejší pobyt není o nachozených kilometrech, nýbrž o poznávání těchto útvarů. To nemusí být samo o sobě až tak náročné, a tak je v místě zvaném La Grajduri k dispozici rozlehlé tábořiště s parkovištěm. Po dnech strávených v liduprázdné, neposkvrněné přírodě zapůsobil kemp poněkud znechucujícím dojmem – všude plno halekajících turistů, hlasitá hudba, přiléhající les jako hromadné WC. Výhodou tábořiště bylo, že jsme zde mohli ponechat věci a vypravit se nalehko.

Největším lákadlem Bihoru jsou Ponorné hrady – mohutný komplex skalních útvarů. Minuli jsme několik vyhlídek, shlédli monumentální jeskynní oblouk tyčící se nad námi, prošli se slují s ponornou řekou. Jinde jsme se spustili do jeskyně a prozkoumali ji až do míst, kam se dalo jít. Houževnaté bláto jsem z pohorek dosud zcela nedostal. Rovněž nás čekala ledová jeskyně a ve vyšších partiích sýr od bačů.

A pak už zbývalo jen sejít po široké cestě do údolí. Vlastně – ještě se umýt. V horku, které ten den panovalo, jsme si nemohli dopřát lepší koupel nežli v horském potoce s průzračnou, i když ledovou vodou.

Rumunské hory jsou úchvatné a každý masív je jiný. Velmi slušné, zejména v Retezatu a Paringu, je turistické značení (navzdory tomu, že jsme zde mnoho turistů nepotkali). Vrcholy, propasti i travnaté pláně jsou krásné napohled, avšak možná ještě větší dojem na mne udělala ona absence civilizace, neporušenost přírody a volně se pasoucí stáda koní...

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.