outdooring.cz / Outdoor články / Co dělají brouci v zimě

Doporučujeme:

Co dělají brouci v zimě

Nejenom tuto, ale i další zajímavé otázky jsme položili Doc. Dr. Janu Farkačovi, CSc., vědeckému tajemníkovi České společnosti entomologické.

Co dělají brouci v zimě?

co-delaji-brouci-v-zime1

Záleží na tom, jakou zeměpisnou šířku máme na mysli, protože v tropech to funguje trochu jinak než u nás ve střední Evropě, kde brouci zimu přečkávají ve strnulém stavu, zalezlí do zemních štěrbin, pod kameny, pod polštářky mechu, pod kůrou, ve dřevě, v trouchu starých stromů, v pařezech a v mnoha dalších přírodních úkrytech. Z našich asi šesti tisíc druhů brouků přezimují někteří skutečně jako imága, tedy dospělí jedinci, kteří již byli aktivní. Ovšem jsou i možnosti, kdy přezimují vajíčka, larvy nebo kukly, mohou tedy přezimovat vlastně všechna vývojová stadia brouků. Záleží na tom, co to je za druh. U řady druhů délka vývoje nepřesáhne jeden rok, u některých ovšem vývoj trvá i 4 až 5 let, jako například u našeho největšího brouka, roháče obecného (Lucanus cervus)! A u brouků, kteří se přizpůsobili životu s člověkem, přezimování mnohdy neplatí. Dokáží se ve stále vhodném teple spíží nebo skladů potravin rozmnožovat po celý rok.

Jak to že nezmrznou?

Přezimující klidové stádium má totiž v těle méně vody a v hemolymfě větší obsah vyšších mastných kyselin a solí. Brouk může ale také zalézt do nezámrzné hloubky v zemních dutinách anebo do hnijícího substrátu, který zamrzá výrazně později.

Svět brouků je vlastně úplně jiný "vesmír" v jiné dimenzi, než ve které se pohybujeme. Jaké tam panují vztahy ve srovnání s většími zvířaty?

V životě brouků, ale platí to i o ostatních bezobratlých živočiších, je nejdůležitější rozmnožování a shánění potravy. Samečkové pátrají po páření chtivých a schopných samičkách, aby je oplodnili. Samičky následně kladou vajíčka na místa, která zabezpečí vylíhlým larvám vhodné prostředí pro úspěšný vývoj. U listožravých druhů to mohou být právě listy rostlin, u druhů vázaných na dřevo nebo lýko třeba štěrbiny v kůře, u druhů specializovaných na výkaly jsou to třeba komůrky přímo pod nimi. Po zemi pobíhající druhy kladou vajíčka do substrátu. Žádný jedinec si však nemůže být jist bezstarostným životem, neboť spousta druhů, např. po zemi pobíhající střevlíci, nebo ve vodě lovící potápníci, jsou nenasytní dravci.

Ví se jakým způsobem se brouci dorozumívají?

U většiny druhů panenské samičky krásně voní a usnadňují tak samečkům jejich vyhledávání na delší vzdálenost. Těmto látkám se říká pohlavní feromony a jsou pro konkrétní druhy jedinečné. U kůrovců známe agregační feromony. Jimi se zase informují kůrovci o místech, kde jsou stromy oslabeny a kde tedy budou mít lehčí práci. Jeden typ feromonu však může využívat respektive zneužívat více druhů (např. feromony kůrovců zneužívá pestrokrovečník mravenčí, který je loví). Nejnápadnější a díky Karafiátovým Broučkům je asi nejznámější dorozumívání světlušek (v tropické Americe světélkují i kovaříci). Poletující samečkové se při hledání po zemi lezoucích bezkřídlých samiček orientují podle jejich světélkování. Co druh, to jiná frekvence blikání a jiná vlnová délka vydávaného světla. Řada brouků se na krátkou vzdálenost dorozumívá kontaktem tykadel. V neposlední řadě někteří brouci i „vržou“, třeba štítem o krovky.

Různí živočichové v sobě obsahují různé látky. Využívali se někdy určití brouci v lidovém léčitelství nebo lékařství?

Tradičním broukem, jehož tělíčko v sobě obsahuje člověkem vyhledávané látky, jsou puchýřníci lékařští (Lytta vesicatoria). Ta látka je alkaloid a jmenuje se kantharidin. V malém množství prý funguje jako afrodiziakum, ovšem ve větším množství jako nekompromisní jed.

co-delaji-brouci-v-zime2

Střevlík Ménétriesův z Božího Daru v Krušných horách (Carabus menetriesi). (foto Jörg Gebert)

Na starých stromech existuje celé společenství bezobratlých a nejen jich. Co všechno se na takovém "lesním domě" vyskytuje? Existují tam nějaké vztahy?

Jasně, je to klasický panelák s trošku divokými sousedskými vztahy. Stovky druhů bezobratlých (ve střední Evropě žije asi 40 tisíc druhů!) zde přímo uskutečňuje svůj vývoj, další sem lezou lovit ty první, mnoho z nich zde hledá jen úkryt, nebo vhodné podmínky – vlhko (je-li sucho), nebo naopak sucho (například v lužním lese při pravidelných jarních záplavách). Nesmíme zapomenout na obratlovce. Vždyť na stromech nebo v jeho dutinách loví anebo hnízdí řada druhů ptáků; v dutinách můžeme zastihnout také plchy nebo kunu lesní. Náš největší had, užovka stromová (Zamenis longissimus), dříve nazývaná šplhavka stromní, má strom dokonce ve svém českém druhovém jméně. Nelze přehlédnout její radost ze šplhání, vybírá totiž s oblibou ptačí hnízda. Staré stromy jsou v přírodě rozhodně důležité, vlastně nepostradatelné, a to i po jejich pádu na zem, kdy tlejí a začínají se rozpadat. Vracejí totiž k dalšímu využití potřebné živiny zpět do půdy.

Člověk asi většinu bezobratlých nevidí. Pro nepoučitelné jarní vypalovače trávy – co všechno takový člověk jedním škrtnutím sirky zničí?

Samozřejmě velké množství druhů, které nedokáží před přímým ohněm nebo jeho vysokou teplotou uniknout. Také jedince, kteří jsou na rostlinách nebo v jejich stoncích. A v místech, kde oheň hoří delší dobu na jednom místě také ty, co se ukrývají ve svrchní vrstvě půdy. Kromě brouků to mohou být například i chránění čmeláci. Vlastně jejich oplozené samičky, které přezimovaly a na jaře vyhledávají místa pro stavbu svých nových hnízd, kde zakládají novou generaci.

Dá se v souvislosti s globálním oteplováním předpovědět, jaké druhy k nám v budoucnu připutují a jaké naopak zmizí?

Již několik desetiletí je patrný posun hranice areálu rozšíření některých teplomilných druhů, např. kudlanky nábožné (Mantis religiosa), směrem na sever a rozšiřování původně vzácných teplomilných druhů na další lokality. Druhy severské, mající u nás jižní hranici areálu svého rozšíření, většinou u nás osídlily horské polohy a na sever již ustoupit nemohou. Dokud zde budou pro ně podmínky přijatelné, tak nám tady zůstanou. V souvislosti s potenciálními změnami klimatu, tedy především s tolik diskutovaným oteplováním, může vzniknout složitější situace v našich hospodářských lesích, ve kterých má převahu dlouhodobě vysazovaný smrk, což se činilo bez ohledu na vhodnost či nevhodnost stanoviště a jeho nadmořskou výšku. Původně je to druh podhůří a především hor, a lze tedy předpokládat, že v polohách nižších budou mít chřadnoucí smrkové monokultury i méně šancí proti celé armádě čekajících xylofágních bezobratlých. Ukládání zásob dřeva do smrku je tedy dlouhodobě více než riskantní.

Koho sdružuje vaše Česká společnost entomologická?

Česká společnost entomologická sdružuje všechny vážné zájemce o entomologii, a to jak o entomologii systematickou, tak i aplikovanou, profesionály i amatéry. Řada členů se podílí na různých výzkumech, vlastně lze říci, že shromažďují data o bezobratlých živočiších v přírodě, o jejich výskytu, rozšíření nebo druhové rozmanitosti. Myslím, že právě českým amatérským entomologům je třeba poděkovat za výrazné přispění k věhlasu české entomologie. Díky jejich ušlechtilé zálibě bylo objeveno spousty nových druhů, stovky z nich nesou i jejich jméno.

Kdo se do ní může přihlásit a na čem se pak může podílet?

Do České společnosti entomologické se může přihlásit jednotlivec nebo i kolektiv, který projeví zájem vyplněním přihlášky (ke stáhnutí na www.entospol.cz) a některý z řádných členů společnosti ho doporučí. Máme totiž členy řádné (publikující) a mimořádné (ostatní). Po odsouhlasení výborem Společnosti a zaplacení členského příspěvku členové dostávají vědecký časopis Klapalekiana a pravidelně i Zpravodaj. Mohou se také s výhodami zúčastňovat spolkových akcí, např. Entomologických dnů. To je organizovaná akce, kdy jeden víkend v květnu se společně zkoumá nějaké vybrané území v České republice a večer jsou odborné přednášky. Dvakrát za rok v Praze pořádá Společnost také Přednáškový den spojený s výměnou entomologického materiálu a prodejem entomologických pomůcek a literatury, který je přístupný i široké veřejnosti. Podmínkou je samozřejmě dodržování platných zákonů i mezinárodních konvencí.

Za rozhovor poděkoval Ctirad Oráč

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.