outdooring.cz / Outdoor články / Cestování v divočině

Doporučujeme:

Cestování v divočině

Kanadské Rocky Mountains patří k místům, která jsou i v dnešní době domovem pro tzv. „wild life“ neboli divoká zvířata všech možných druhů, kojoty počínaje a medvědy konče. Náš národ je sice známý láskou k přírodě a fenoménem čundráků a trampů, nicméně na dravou zvěř v lese našinec zkrátka není zvyklý. Jak tedy cestovat mezi medvědy a jim podobnými?

cestovani-v-divocine1

Pozor - medvěd stojí za vámi.

Na mém příkladu je názorně vidět překvapení, které může českému milovníku hor uchystat skutečně „divoká“ příroda. („Divoká“ v uvozovkách, protože oproti drsnému severu je oblast hor, o níž mluvím, přece jen poměrně turisticky dostupná.) Do Canmore, malého městečka u brány do národního parku Banff jsem dorazila pár týdnů poté, co medvěd grizzly zabil zkušenou místní horalku, matku malé holčičky. Grizzlyho sice strážci rychle našli a odstřelili, ale celé město bylo „auf“ – podobný případ tu nebyl už roky (ovšem to léto bohužel nebyl poslední…). Ještě více se začalo diskutovat o tom, že příliv turistů do oblasti a čilá výstavba letních haciend a golfových hřišť zasahuje do „jejich“ území. „Oni“ jsou původní obyvatelé oblasti – nejvíce se samozřejmě mluví o medvědech, dále pak pumách, vlcích a losech. Lidé zkrátka zabírají stále víc z jejich domova a pak se diví, že mají medvěda na zahradě. Doslova.

Ovšem onen tragický případ s grizzlym se udál v lese, na stezce a zkušené místní obyvatelce. Celá atmosféra kolem na mě měla zvláštní efekt: já, zvyklá na pobyt v horách a chození po lesích, jsem se začala bát. Je doporučeno nechodit nikam bez skupiny, takže první dva týdny jsem si nechávala zajít chuť a trpělivě čekala, až na mě bude mít někdo čas. Pak mě to naštvalo. Přílišné obavy se zvrtly do ignorování rizika – postupně jsem se začala vydávat sama stále dál a výš. Naštěstí mi brzy došlo, že tady nejsem doma – tady neopatrné turisty příroda zabíjí. Klíčem k přežití je správný postoj. Takže, jak na to?

cestovani-v-divocine2

1. Nepodceňujte rizika
Uznat, že „divoké hory“ jsou jiné než naše, může být obtížné, zvlášť pro zkušené cestovatele. Chce to pokoru a zdravý pud sebezáchovy. Věřte zkušeným - pro „frajerskou“ fotku medvěda nestojí za to riskovat život (svůj ani medvědův). Na druhou stranu se nenechte ovládnout panickým strachem – připravil by vás o mnohé zážitky. Na místě je informovaná opatrnost.

2. Zajímejte se
Hodně se dá zjistit z informačních letáčků a instruktážních filmů správy parků, z knížek a samozřejmě od zkušených místních lidí. Ptejte se, představujte si, co se může stát. Učte se: jiné zásady platí pro setkání s medvědem černým, jiné při setkáním s grizzlym (a opravdu je lze od sebe rozpoznat); pumy jsou nejaktivnější za úsvitu a stmívání; kojoti většinou útočí jen na zvířata menší než oni…. Podobné informace se hodí.

3. Zapomeňte na některá „naše“ pravidla
Například, že v lese se nehlučí - jednou ze zásad putování po lesích s medvědy je upozorňovat na sebe tzn. dělat hluk. Zdravé („normální“) zvíře nezaútočí, pokud se necítí ohroženo například tím, že jej nečekaně vylekáte (zaútočí-li medvěd na člověka kvůli hledání potravy, je to „úchylka“, která může být důvodem k odstřelu). Takže zpívejte, hlasitě se bavte a smějte, výskejte – je to sice vyčerpávající a někdy riskujete, že se ztrapníte, když se za rohem objeví jiná skupina turistů, ale stojí to za to.

4. Zbavte se nesprávných domněnek
Například že los je pouze větší jelen a nemůže vám nic udělat – zuřivý dospělý samec je schopen vlezlého fotografujícího turistu snadno zabít. Nebo že při setkání s medvědem musíte lézt na nejbližší strom – někteří odborníci říkají, že málokdo z lidí, je schopen na strom vylézt tak rychle a tak vysoko, aby ho medvěd nedokázal „sundat“. Medvěd vypadá jako plyšový kolos, ale je nečekaně mrštný a rychlý.

5. Respektujte místní přírodu
Pohozené odpadky u nás nanejvýš hyzdí les, ale na „medvědích“ stezkách mohou být příčinou neštěstí – poslední, co poučený horal chce, je přilákat medvědy na svou trasu nebo do svého tábořiště (není-li to zkušený odborník, který ví, co dělá). Zapojte se do snahy o bezproblémové soužití lidí a zvířat: Dbejte pokynů strážců parků. Co si přinesete, to snězte nebo odneste (já se naučila balit zpátky do batohu i slupky od ovoce). Soustřeďte se víc na svoje bezpečí než na touhu udělat fotku zblízka.

Na starých kanadských fotografiích najdete plakáty se šipkami a nápisy K medvědům, které turisty směrovaly k parkovištím, kde si téměř ochočení medvědi pochutnávali na lidských dobrotách. Čas ukázal, že mají-li spolu lidé a zvířata vyjít a přežít, musí respektovat svůj prostor i způsob života. Musím říct, že pro mě byl pohled na ohromného samce grizzlyho, který se v dostatečné vzdálenosti ode mě prodíral křovím nebo na matku převádějící mládě přes silnici jistě působivější než krmení cvičeného ochočeného medvěda z ruky. Nemám žádnou fotografii, ale ten obrázek si budu pamatovat navždycky.

Doporučujeme:

Z našeho eshopu:

 

Další články:

Rozhovor s Miloslavem Nevrlým

Miloslav Nevrlý je známý mezi turisty, skauty a milovníky přírody jako autor okouzlujících knih o přírodě. Po nedávném novém vydání oblíbené knihy Karpatské hry jsme se odhodlali oslovit pana Nevrlého k rozhovoru, který jistě potěší jeho současné i budoucí čtenáře.

Jak rychle rostou houby

Každého houbaře už to určitě napadlo - jak rychle rostou houby? Mám raději utrhnout hned ty malé sotva vyklubané hříbky nebo se mám zítra vrátit pro větší, které už budou stát za to? A neutrhne mně je někdo mezitím?

Hlasy ptáků - 9CD Hlas pro tento den

188 druhů ptáků na 9 CD vychází pohromadě jako souhrn oblíbeného rozhlasového pořadu Hlas pro tento den, ve kterém hlasy ptáků komentují ornitologové.